verrrberrr’s

Herbsttag

Herr: es ist Zeit. Der Sommer war sehr groß.
Leg deinen Schatten auf die Sonnenuhren,
und auf den Fluren laß die Winde los.

Befiehl den letzten Früchten voll zu sein;
gib ihnen noch zwei südlichere Tage,
dränge sie zur Vollendung hin und jage
die letzte Süße in den schweren Wein.

Wer jetzt kein Haus hat, baut sich keines mehr.
Wer jetzt allein ist, wird es lange bleiben,
wird wachen, lesen, lange Briefe schreiben
und wird in den Alleen hin und her
unruhig wandern, wenn die Blätter treiben.

///

Podzimní den

Tvé léto, Pane, skončilo. Je čas.
Přikryj svým stínem na orloji metrum
a vydej větrům nivy napospas.

Posledním plodům dva jižnější dny
dopřej a rozkaž, by se naplnily
a odevzdaly z tajemné své síly
těžkému vínu sladkost poslední.

Kdo bez střechy je, bez ní dočká tmy.
Kdo osaměl, sám bude chléb svůj jísti,
bdít bude, číst, psávat velmi dlouhé listy
a bude s listím hnaným po zemi
neklidně bloudit odlehlými místy.

Rainer Maria Rilke, překlad Jan Skácel

The Nice Guys

Veskrze odpočinkovej letní film s velkou dávkou lehkého humoru ve stylu legendárních detektivek 70. let. Co je ale výjimečné a uschováníhodné: Russell Crowe v jedinečné roli nejvíc sexy roztomilého medvídka ever! K sežrání :-)

Další zenová uschovánka:

Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: "Co mohu udělat pro záchranu světa?"
Mistr odpovídá: "Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce."
"Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?" ptá se mnich zklamaně.
Na to mistr: "Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází."

Vlastně všechny tyhle zenový moudra, i když jsou zachycený do slov, pořád tak trochu prokluzují mezi prsty, dokud je člověk někde uvnitř necítí (jak psal Skácel: a je to křehké bojí se to slov...). A ani taková rezonance není věčná. Je to neustávající hledání, ztrácení a nacházení... Konstantní je snad jen ta oscilace kolem podstaty a její korelace s klidem a řádem uvnitř sebe.

A kdo má chuť na delší výklad, může se podívat na tohle video s přednáškou Alana Wattse na téma začarovaného kruhu osobního rozvoje. Filosofa, jehož kouzlo jsem objevila teprve nedávno, ale o to intenzivněji.

Uschovánka od J. z nedělního sedánku v Dobré čajovně:

Podrž řád a řád podrží tebe.

Nezapomínat na to! Nezapomínat!

Jinak Dobrá čajovna na Václaváku je zas jednou objev! Věděla jsem o ní roky, ale nikdy mě nenapadlo zajít. Má kouzelný dvoreček plný vzrostlých bambusů, nebeského klidu a nádherných pavlačových pohledů. Tichoučké útočiště uprostřed největšího mumraje!

Ještě jeden výstřižek ze Dne trifidů:

„Tak byste jistě neočekávali,“ pokračoval, „že naleznete stejné mravy, zvyky a obyčeje v nuzné indické vesnici žijící na pokraji smrti hladem, jako v luxusní londýnské čtvrti, dejme tomu v Mayfairu. Podobně se co do povahy svých mravů budou lišit obyvatelé zámožného státu, kde je život poměrně snadný, od obyvatel přelidněné, strádající země. Jinými slovy, různá prostředí vytvářejí různé životní normy. Zdůrazňuji proto, že svět, jaký jsme až dosud znali, je nenávratně pryč – je po něm veta. Spolu s ním jsou pryč i podmínky, které nás utvářely a učily našim životním normám. Naše potřeby jsou nyní jiné a jiné musí být i naše cíle. Chcete-li příklad, vzpomeňte si, jak jsme se dnes po celý den s lehkým svědomím dopouštěli věcí, které byly ještě přede dvěma dny nazývány vloupáním a krádeží. Stará struktura života padla a my nyní musíme nalézt takový modus vivendi, který by nejlépe vyhovoval té nové. Nemůžeme jen tak začít stavět znovu; musíme začít znovu přemýšlet – což je mnohem těžší a mnohem nepohodlnější. Člověk zůstal po fyzické stránce pozoruhodně přizpůsobivým tvorem. A každá společnost má ve zvyku formovat nevyzrálou mysl své mládeže, infikovat ji svazujícími normami předsudků. Výsledkem je pak podivuhodně nepoddajný materiál, schopný zdárně odolávat tlaku mnoha přirozených sklonů a instinktů. Tak je možno vychovat člověka, který navzdory svému prvotnímu pudu sebezáchovy riskuje dobrovolně smrt ve jménu ideálu – stejným způsobem však můžeme vychovat i omezence, který si ví se vším rady a vždycky ví, co je ‚správné‘. V dobách, které jsou před námi, se budeme muset značnému množství těchto umělých předsudků odnaučit, anebo je radikálně změnit. Můžeme přijmout a zachovávat pouze jeden základní předsudek, a to, že lidská rasa stojí za to, aby byla zachována. Tomuto ohledu musí být všechny ostatní alespoň na čas podřízeny. Na každý svůj čin musíme nahlížet s jedinou otázkou na mysli. ‚Pomůže to naší rase přežít – nebo nás to zbrzdí?‘ Pomůže-li nám to, musíme to i udělat, aťsi by to bylo sebe víc v rozporu s idejemi, v nichž jsme byli vychováni. Kdyby nám to však bylo ke škodě, musíme se tomu vyhnout i za tu cenu, že by se toto vyhnutí střetávalo s naším předchozím pojetím povinnosti, a třeba i spravedlnosti. Nebude to nijak snadné: staré předsudky mají tuhý život. Na berličky mravních zásad a nařízení nespoléhají jen prosťáčci, strašpytlové a duševní lenoši – my všichni se o ně opíráme víc, než si sami dovedeme představit. Nicméně dneska, kdy vší organizaci je konec, žádná z jejích praktických příruček nám neporadí. Musíme sebrat morální odvahu myslet a rozhodovat sami za sebe.“

John Wyndham - Den trifidů

Legendární sci-fi, které bylo předobrazem legendární prázdninovkové hry (viz Zlatý fond her a modifikace hry na stránkách Portálu). 

Mám ještě rozečteno,  ale už teď nacházím spoustu zajímavých míst a aha momentů k úvahám, co by s naší společností udělala nějaká velká katastrofa... v tomto případě oslepnutí a tím i zneschopnění většiny lidí, které má za následek kompletní kolaps dodávek energií, potravin a podobně a kompletní rozklad základních předpokladů pro život ve městech. O co větší chaos by vznikl v naší společnosti, která je už téměř kompletně závislá na výpočetních, informačních a komunikačních technologiích, které v případě black outu nedají ani ránu!

Jde to z více směrů, ale tyhle úvahy jsou dalším kamenem do skládanky, jejíž celkový obraz mě stále více odkazuje ven, ke zjednodušování a udržování zdravé míry nezávislosti na technologické odnoži civilizace (ano, jak absurdně tahke poznámka činěná na téměř vybitém tabletu zní...).

Mezitím snad jen pár drobných citátů:

„Poctivě vzato, volba je docela prostá,“ řekl jsem. „Buď začneme zachraňovat všechno, co se z toho vraku zachránit dá – to znamená včetně nás samých; anebo se obětujeme alespoň částečnému prodloužení života ostatních. To je ten nejobjektivnější pohled, jaký jsem zaujmout. Na druhou stranu si ale uvědomuju, že ten očividně lidštější postoj je současně pravděpodobnou cestou k sebevraždě. Máme tedy ztrácet čas prodlužováním jejich bídy, když nevěříme v jejich šanci na záchranu? Bylo by to opravdu to nejlepší využití našich sil?“

„Moje milá,“ řekl jsem, „mně se to nezamlouvá o nic víc než tobě. Předložil jsem ti naše alternativy bez všech příkras. Pomůžeme těm, kdo tu katastrofu přestáli, vybudovat nový život? – anebo učiníme morální gesto, které ovšem, jak věci stojí, bude sotva něčím jiným než pouhým gestem? Ti lidé za vraty si zřejmě umínili přežít za každou cenu.“

V neděli večer mají v mé oblíbené kavárně Můj šálek kávy zavřeno, a tak mě osud zavál do Esky, která je v Karlíně otevřená od listopadu. Těchhle pár karlínských ulic kolem Křižíkovy teď mám tak akorát vzdálené na procházku s večeří, takže jsou mým cílem vcelku často.

Co se týká Esky: Nadšení! Jako všechny nové projekty Ambiente, dotažená k dokonalosti. Nápaditý uvolněný styl (už vím, proč se poslední rok nedá po blešácích a anticích sehnat žádný zajímavý talíř - všechny jsou tady!), výborné víno, příjemná obsluha, drobné pozornosti, jako třeba jednohubka s kachním pâté k prvním douškům vína, nápaditě poskládané menu tištěné na jemný papír a hlavně dokonalé pochoutky! Ochutnala jsem chřestový krém s kousky syrového chřestu a oříšky, cuketové lívanečky se zakysanou smetanou slazené jen jemnou kapkou sirupu (za recept bez cukru palec nahoru!) a domácí chléb se soleným máslem. Myslím, že vycházek bude čím dál tím více :-)

Co se týká vycházky: Díku orienťáku, který se nedávno běžel na území Karlína a Vítkova, jsem objevila novou pěší spojnici ze Žižkova. Seběhne se po schůdkách hned za Ohradou, pod tratí se projde malý tunel a najednou je člověk na Lyčkově náměstí! Vůbec je celý ten karlínský svah Vítkova moc hezká oblast... Chvilkami si člověk připadá jako v lese, chvilku jako na přímořských stráních v Cinque Terre... Malinký ráj uprostřed Prahy!

Známkou nejvyšší míry pracovního flow je, když si místo Případů 1. oddělení před spaním pustím z Khan Academy vysvětlení vektorové algebry :-)

Pracovat v rytmu svého těla je fajn!

Je krásný, když vás po vyčerpávajícím celodenním jednání zavezou na pozoruhodnou dřevěnou rozhlednu, kde vám její architekt vysvětlí celou geometrickou alchymii jejího zvláštního tvaru. 

Ale o mnoho krásnější je pak sedět u stolu s chytrými lidmi z půlky Evropy, architekty, komunálními politiky a podobně, a poslouchat jejich názory na uprchlickou "krizi", ve kterých převažuje lidskost, soucit a důvěra v samoregulaci společnosti, která se s každým posunem vždycky znovu dobře vyrovná. Je krásné poslouchat věcné a rozumné názory nizozemského starosty poměrně velkého městečka, v nemž se nachází uprchlický tábor, na to, jak současných 70 tisíc uprchlíků v Holandsku není nic proti přistěhovaleckým vlnám v posledních několika stech letech (z bývalých kolonií i odjinud, naposledy ve velké míře třeba z Indonésie), a cítit se na hony vzdálená plácání prázdné slámy planými teoretiky u nás doma, kteří uprchlíka viděli jen ve zprávách na Nově a pár stovek uprchlíků v detenci vnímají jako zásadní ohrožení civilizace a kulturního odkazu naší české kotliny... Jsem vděčná, že se mohu dívat i za okraj svého talíře. Dává mi to velkou naději a do duše vnáší klid.

Dnešní CD Nonstop na Radiu 1 mi přinesl zajímavý objev: album Passages, které společně zkomponovali dva skladatelé z opačných světů, geografických i hudebních. Indický skladatel Ravi Shankar a americký skladatel Philip Glass. Glassovo minimalistická hudba, která připomíná hudbu filmovou, se míchá s orientálními rytmy Indie. Chvilkami je to možná až velký galimatyáš, ale při troše klidu a soustředění je to hudební lahůdka!

K náslechu třeba na youtube... ale tohle asi stojí za to slyšet spíš v nějaké zakoupené verzi.