Herbsttag
Herr: es ist Zeit. Der Sommer war sehr groß.
Leg deinen Schatten auf die Sonnenuhren,
und auf den Fluren laß die Winde los.
Befiehl den letzten Früchten voll zu sein;
gib ihnen noch zwei südlichere Tage,
dränge sie zur Vollendung hin und jage
die letzte Süße in den schweren Wein.
Wer jetzt kein Haus hat, baut sich keines mehr.
Wer jetzt allein ist, wird es lange bleiben,
wird wachen, lesen, lange Briefe schreiben
und wird in den Alleen hin und her
unruhig wandern, wenn die Blätter treiben.
///
Podzimní den
Tvé léto, Pane, skončilo. Je čas.
Přikryj svým stínem na orloji metrum
a vydej větrům nivy napospas.
Posledním plodům dva jižnější dny
dopřej a rozkaž, by se naplnily
a odevzdaly z tajemné své síly
těžkému vínu sladkost poslední.
Kdo bez střechy je, bez ní dočká tmy.
Kdo osaměl, sám bude chléb svůj jísti,
bdít bude, číst, psávat velmi dlouhé listy
a bude s listím hnaným po zemi
neklidně bloudit odlehlými místy.
Rainer Maria Rilke, překlad Jan Skácel