Je krásný, když vás po vyčerpávajícím celodenním jednání zavezou na pozoruhodnou dřevěnou rozhlednu, kde vám její architekt vysvětlí celou geometrickou alchymii jejího zvláštního tvaru.
Ale o mnoho krásnější je pak sedět u stolu s chytrými lidmi z půlky Evropy, architekty, komunálními politiky a podobně, a poslouchat jejich názory na uprchlickou "krizi", ve kterých převažuje lidskost, soucit a důvěra v samoregulaci společnosti, která se s každým posunem vždycky znovu dobře vyrovná. Je krásné poslouchat věcné a rozumné názory nizozemského starosty poměrně velkého městečka, v nemž se nachází uprchlický tábor, na to, jak současných 70 tisíc uprchlíků v Holandsku není nic proti přistěhovaleckým vlnám v posledních několika stech letech (z bývalých kolonií i odjinud, naposledy ve velké míře třeba z Indonésie), a cítit se na hony vzdálená plácání prázdné slámy planými teoretiky u nás doma, kteří uprchlíka viděli jen ve zprávách na Nově a pár stovek uprchlíků v detenci vnímají jako zásadní ohrožení civilizace a kulturního odkazu naší české kotliny... Jsem vděčná, že se mohu dívat i za okraj svého talíře. Dává mi to velkou naději a do duše vnáší klid.