Po facebooku koluje tenhle vtipný obrázek s lakonickým popiskem:
O rozdílu mezi českou a slovenskou hymnou má AI jasno. 🖤
Mě však zamrazil připojený komentář Matěje Hollana: "Mně se tam nejvíc líbí ten potok odnikud nikam. To je přesně Česko."
Jak přesné, bohužel. Až to neví vtipné.
Strávila jsem shodou náhod delší dobu mimo kancelář a ač jsem hodně pracovala, měla jsem možnost si uspořádat svůj den podle potřeby a práci prokládat údržbou domácnosti, vařením a uklízením. A všechny tyhle činnosti jsem vydatně doprovázela rozhlasovou četbou a rozhovory na Radiožurnálu a na Plusu. Už dlouho jsem se necítila tak intelektuálně saturovaná!
Jednou z důležitých knih, které jsem takto vyslechla byl nedokončený esej Václava Černého Vývoj a zločiny panslavismu, který vznikl v padesátých letech, ale svou relevanci a zajímavost má i dnes. Černý v něm popisuje jednak všeslovanské tendence v Česku (třeba Palackého austroslavismus), ale také tři generace panslovanismu ruského, který se od bratrské, až romantické idey posunul k utilitárnímu výkladu panslovanismu, který hraničí s panrusismem a ruskými imperiálními zájmy. Mnohé z toho se probouzí a znovuoživuje i dnes... na proruských serverech, v kultu Nočních vlků a v novém českém rusofilství některých kruhů.
INDIÁNSKÁ MOUDROST
1. Dobrý člověk vidí dobrá znamení.
2. Abys zaslechl sám sebe, potřebuješ tichý den.
3. Jestliže zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, slez.
4. Kdo mlčí, ví dvakrát víc, než ten, kdo žvaní.
5. Je mnoho způsobů, jimiž páchne skunk.
6. Musíme jenom umřít.
7. Než začneš soudit chyby jiných lidí, pohlédni na stopy svých vlastních mokasín.
8. Vlast máš tam, kde je ti dobře.
9. V každém člověku zápasí zlý vlk s dobrým. Vyhrává ten, kterého krmíš.
10. Když máš co říct, vstaň, aby tě bylo vidět.
11. Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem.
12. Kdo má jednu nohu v kánoi a druhou ve člunu, spadne do řeky.
13. Všechno na světě má svou píseň.
14. Dítě je host ve tvém domě: nakrm ho, pouč a propusť.
15. S proudem dokáže plout i leklá ryba.
16. Život plyne zvnitřku ven. Drž se té myšlenky a budeš skutečným člověkem.
17. Dobře řečené slovo je účinnější než obratně hozený tomahavk.
18. Mluv s dětmi, když jedí, a řečené zůstane, i když ty odejdeš.
19. Člověk si má sám dělat své šípy.
20. Kůň přivázaný ke sloupu jen těžko získá na rychlosti.
21. Všechno na Zemi má svůj cíl, na každou nemoc je lék a každý člověk má své předurčení.
22. Žába si nevypije rybník, ve kterém žije.
23. Řekni mi a zapomenu, ukaž mi a nesvedu si pamatovat, dovol mi se zúčastnit a pochopím.
24. Miluj zem. Nezdědils ji po rodičích, ale dlužíš ji svým dětem.
25. Vědění je skryto v každé z věcí. Celý svět byl kdysi knihovnou.
26. Žij svůj život tak, aby se strach ze smrti nikdy nevkradl do tvého srdce.
27. Když zabloudíš, vzpomeň si na to, co říkávali staří. Neztratil ses ty, ztratilo se tvoje týpí.
28. Každý by měl být sám sobě vůdcem.
29. Když přineseš do wigwamu hořící větev, nestěžuj si na kouř.
30. Tvá mysl musí být jako týpí. Nech dílec u vchodu otevřený, aby čerstvý vzduch mohl dovnitř a odvál kouř zmatku.
31. Každý, jemuž se dobře daří nebo má úspěch, musel o něčem snít.
32. Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají.
Den před červencovou dovolenou na mě na facebooku vyskočil článek z ideas.ted.com s názvem The secrets to a truly restorative vacation.
Protože jsme oba po empirickém ověření museli dát článku za pravdu, uschovávám si tu pár výpisků z četby:
Four major factors that contribute to a vacation that offers recovery:
Let's look closer:
The benefits of vacation don’t last very long. Research shows that happiness levels rise rapidly during the first few days, peak around day eight, then plateau or slowly decline.
While two- or three-week vacations may have their virtues — they can let you travel farther and spend more time learning about other cultures, for example — long vacations don’t necessarily translate into greater happiness.
Breaks are like sleep: you need to take them regularly to benefit.
Na cestě za jednoduchostí a prostými okamžiky uprostřed lesů kousek za Plzní bylo snad nejtěžší hledat mastery experiences. Nakonec jsem si je ponejvíc našla v kuchyni a zcela mě to naplnilo. Na příští dovolenou ale tenhle bod musíme připravit pečlivěji :-)
Jedním z důvodů současných lapálií je podle mne i fakt, že stále více kvalitních médií přechází na režim placeného obsahu, který jsme se ještě nenaučili si dopřát. Z množiny volně dostupných informací tak postupně mizí kvalitní, komplexnější informace, které umožňují precizovat si názor. I proto jsem si po mnoha letech předplatila noviny (odebírám páteční Hospodářky), semtam kupuji elektronický Respekt nebo jiný týdeník a platím si přístup na www.ihned.cz. Mělo by opět patřit k bontónu vzdělaného člověka, že čte pravidelně noviny, dnes tedy nějaký placený obsah... podobně jako patří k bontónu mít doma velkou knihovnu s klasickou literaturou. To píšu samozřejmě s vědomím toho, že mnoha vzdělaným lidem může "knihovna plná dobrých knih" přijít jako norma elitářská, snobská nebo intelektuálská, ale ruku na srdce... právě v takových knihovnách, stejně jako v kvalitním tisku a v pěstování kritického myšlení (rozuměj v precizování názoru na základě kvalitních a komplexních informací), vězí klíč k pravdě a lepšímu porozumění světu.
Dokladem je třeba tento komentář k investicím v Číně. Na první dobrou si člověk řekne, Čína je podezřelá, proč se tam ten Zeman tak moc hrne. Zeman pak vydá prohlášení, že kritizovat obchodní misi do Číny může jen idealistický ignorant, který nerozumí ekonomii (člověk už Zemanovi nevěří ani nos mezi očima, ale vlastně to nezní úplně od věci, a tak na to těžko něco říct). A nakonec si člověk přečte takovýto článek a získá tvrdá data pro svůj úvodní - intuitivní a nepodložený - pocit. Článek to je samozřejmě bez ekonomického vzdělání velmi obtížně srozumitelný, ale coby ilustrace mého prvního odstavce dostačující - mé vzdělání na něj stačí a věřím, že vám, pokud nejste ekonomové, bude vaše vzdělání stačit zas na jiné články.
Lidé, čtěte. Čtěte chytře a šiřte čtené kolem sebe!
Mám v posledních měsících (ale vlastně celý život) velmi bohaté sny. Jsou tak bohaté, že jsou dny, kdy se mi do prostého života ani nechce vstát, a jsou tak živé, že někdy nevím, zda se mi daná událost zdála nebo stala. Někdy mne živě baví, někdy mne naplňují živými emocemi, které přetrvávají dlouhé hodiny po probuzení, někdy jsou tíživé a zlé a mnohdy se mi naopak dozdává to, co v realitě postrádám, a mě pak ke spokojenosti stačí mít jen dost času a klidu na spánek.
A jak už to tak bývá, bylo jen otázkou času, kdy se tohle téma rozvine do hlubšího zájmu. O tom napíšu uschovánku třeba zase jindy. Teď jen krátká uschovánka k filmu Inception, který se z velké části ve snech odehrává.
Vlastně první, co mám potřebu poznamenat, je údiv nad tím, jak je možné, že tak zajímavý a poutavý film je tolik zaplněn násilím a zbytečným napětím (pro ženy vztahová linka, pro muže linka násilí?). Film jsem nedokázala shlédnout na jeden zátah a nejnapjatější pasáž jsem musela přeskočit. Okamžitě mi začaly naskakovat nápady na remake, který by téměř všechno násilí vypustil a vyrobil z filmu zajímavé filosoficko-psychologické drama. Možná by to nebyl takový kasovní trhák, ale rozhodně by vzniklo unikátní dílo, protože obsažené myšlenky jsou velmi zajímavé. Tíha viny, která se propisuje do snů, idea možnosti opravdového (nikoliv jen projektovaného) setkání ve snu (ve filmu zajištěného zvláštním přístrojem), závislost na snění, která z lidí dělá spánkové narkomany... to všechno mi silně rezonuje.
Nemluvě o tom, že film údajně velmi věrohodně vychází z poznatků vědomé práce se sny a s aktivním sněním, a tak je pěkným úvodem do tématu (možná by byl o něco pěknějším v tom remaku, který popisuji výše). Jediná otázka, která mi stále vrtá hlavou (pozor spoiler), se týká následků usmrcení ve snu - dle mé zkušenosti (a je to tak snad řečené i v úvodu filmu) se člověk poté, co ve snu zemře, probudí, ale ve filmu pak smrt při snění ve snění vede k postupnému propadání do takzvaného limbu, kde čas plyne neuvěřitelně pomalu a v němž člověk mentálně zcela zestárne, takže se probudí duševně prázdný a vyhořelý. Konec filmu tak pro mě byl trochu nelogický a nepochopitelný, ale třeba jen budu potřebovat dovysvětlení nebo ještě jedno shlédnutí (uf!).
A na okraj této uschovánky ještě připomínka jednoho - o mnoho příjemnějšího - filmu, který pracuje s poznatky o lidském snění. Roztomilý animák Inside Out, k němuž jsem si napsala uschovánku tady. Zpětně na něm, mimo uschovaného, oceňuju právě to, jak hezky jsou v něm znázorněny snové procesy a jejich význam pro zpracovávání emocí a jak pěkně popisuje, že i když některé velké změny v životě boří základy, na nichž stojí naše osobnost, po nějaké době pobytu v temném údolí, vzniknou základy nové a neméně dobré. Vede mne to k mému celoživotnímu přesvědčení, že člověk musí uvažovat v dlouhých horizontech a když mu není hej, má se jít radši vyspat :-)
Nu, a jako malý bonus nejkrásnější melodie ze soundtracku... bere za srdce!
Edit: Tak už vím, proč se ve filmu ti, co byli zabiti ve snu, neprobudili... spali pod vlivem sedativ. Nu, jak říkám, kdyby se tam tak nestřílelo, tak by citlivější povahy nepřeskakovaly některé scény a hezky by jim to celé došlo :-)
V Lidovkách vyšel další rozhovor se sociologem postmoderní společnosti Zykmuntem Baumanem.
Opět plný zajímavých myšlenek, opět často rezonující. Tentokrát o lásce, vztazích a rodičovství.
Jeden citát za všechny:
"Znepokojivé jsou morální konsekvence. Konzumní společnost znehodnocuje to, co je základem veškeré morálky, totiž ideu „života pro“, nejen „života s“. Nacházení radosti ve službě někomu."
Doporučuji k přečtení! A připojuji připomínku rozhovoru z loňského srpna na iDnes.
Dětství je naplněno představou, že se stane něco úžasného, dospělost je schopností vypořádat se s tím, že se nic úžasného nestane.
(z recenze na knihu Philipa Zimbarda Man Disconnected)
Další zenová uschovánka:
Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: "Co mohu udělat pro záchranu světa?"
Mistr odpovídá: "Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce."
"Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?" ptá se mnich zklamaně.
Na to mistr: "Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází."
Vlastně všechny tyhle zenový moudra, i když jsou zachycený do slov, pořád tak trochu prokluzují mezi prsty, dokud je člověk někde uvnitř necítí (jak psal Skácel: a je to křehké bojí se to slov...). A ani taková rezonance není věčná. Je to neustávající hledání, ztrácení a nacházení... Konstantní je snad jen ta oscilace kolem podstaty a její korelace s klidem a řádem uvnitř sebe.
A kdo má chuť na delší výklad, může se podívat na tohle video s přednáškou Alana Wattse na téma začarovaného kruhu osobního rozvoje. Filosofa, jehož kouzlo jsem objevila teprve nedávno, ale o to intenzivněji.
Uschovánka od J. z nedělního sedánku v Dobré čajovně:
Podrž řád a řád podrží tebe.
Nezapomínat na to! Nezapomínat!
Jinak Dobrá čajovna na Václaváku je zas jednou objev! Věděla jsem o ní roky, ale nikdy mě nenapadlo zajít. Má kouzelný dvoreček plný vzrostlých bambusů, nebeského klidu a nádherných pavlačových pohledů. Tichoučké útočiště uprostřed největšího mumraje!