Další zenová uschovánka:
Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: "Co mohu udělat pro záchranu světa?"
Mistr odpovídá: "Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce."
"Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?" ptá se mnich zklamaně.
Na to mistr: "Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází."
Vlastně všechny tyhle zenový moudra, i když jsou zachycený do slov, pořád tak trochu prokluzují mezi prsty, dokud je člověk někde uvnitř necítí (jak psal Skácel: a je to křehké bojí se to slov...). A ani taková rezonance není věčná. Je to neustávající hledání, ztrácení a nacházení... Konstantní je snad jen ta oscilace kolem podstaty a její korelace s klidem a řádem uvnitř sebe.
A kdo má chuť na delší výklad, může se podívat na tohle video s přednáškou Alana Wattse na téma začarovaného kruhu osobního rozvoje. Filosofa, jehož kouzlo jsem objevila teprve nedávno, ale o to intenzivněji.