Krásná sbírka obrázků zachovaných domů z kolonie Domov u nás na Žižkově: Praha neznámá - Kolonie Domov.
Svět sám pro sebe na hraně kopce, který se ze Žižkova spouští dolů do Libně. Jak Petr Ryska píše, ne všechny rekonstrukce byly ke kráse malebných hrázděných domků citlivé, ale dosud je ve čtvrti znát jisté kouzlo. Soubor domků pro státní a jiné veřejné zaměstnance byl kolaudován v roce 1922, ve stejné roce, kdy byla postavena žižkovská Vozovna. Tou dobou pod mým domem ještě bujel mokřad :-)
V neděli večer mají v mé oblíbené kavárně Můj šálek kávy zavřeno, a tak mě osud zavál do Esky, která je v Karlíně otevřená od listopadu. Těchhle pár karlínských ulic kolem Křižíkovy teď mám tak akorát vzdálené na procházku s večeří, takže jsou mým cílem vcelku často.
Co se týká Esky: Nadšení! Jako všechny nové projekty Ambiente, dotažená k dokonalosti. Nápaditý uvolněný styl (už vím, proč se poslední rok nedá po blešácích a anticích sehnat žádný zajímavý talíř - všechny jsou tady!), výborné víno, příjemná obsluha, drobné pozornosti, jako třeba jednohubka s kachním pâté k prvním douškům vína, nápaditě poskládané menu tištěné na jemný papír a hlavně dokonalé pochoutky! Ochutnala jsem chřestový krém s kousky syrového chřestu a oříšky, cuketové lívanečky se zakysanou smetanou slazené jen jemnou kapkou sirupu (za recept bez cukru palec nahoru!) a domácí chléb se soleným máslem. Myslím, že vycházek bude čím dál tím více :-)
Co se týká vycházky: Díku orienťáku, který se nedávno běžel na území Karlína a Vítkova, jsem objevila novou pěší spojnici ze Žižkova. Seběhne se po schůdkách hned za Ohradou, pod tratí se projde malý tunel a najednou je člověk na Lyčkově náměstí! Vůbec je celý ten karlínský svah Vítkova moc hezká oblast... Chvilkami si člověk připadá jako v lese, chvilku jako na přímořských stráních v Cinque Terre... Malinký ráj uprostřed Prahy!
Asi vážně stárnu. Nepřišla jsem na to, jak uploadovat tuhle fotku na svůj Flickr... a tak si ji uschovávám alespoň zde.
Bývaly časy, kdy jsem kromě pořizování takovýchhle obrázků Žižkova a jejich uploadování na Flickr nedělala nic moc jiného. Vede se mi dneska po mnoha stránkách lépe. A přesto tahle uschovánka jako připomínka zašlých časů... protože měly svoje kouzlo :-)
Mám to teď z práce kousek do Dejvic a na Letnou, a tak objevuju tamější kavárny. A že jich tam je!
Dejvický prostor s krásným interiérem a odděleným prostorem, který je možné pronajmout na vlastní akci. Kousek od Hradčanské.
Bývalá mateřinka, roztomilý klub spojený s festivalem Povaleč také kousek od Hradčanské. Disponuje malým divadelním sálem, v němž jsme mimochodem na začátku října viděli hodně pěkné divadlo. Dramatizace knihy Ireny Brežné Nejlepší ze všech světů v podání amatérského souboru Za tři minuty to jede. "Není lehké žít ve šťastné zemi. Štěstí se může kdykoli rozbít a někoho za to potrestají." Raná 60. léta na slovenském maloměstě očima dospívající holčičky.
A nakonec tedy ta Letná, která je skvělými podniky doslova prošpikovaná (namátkou třeba Kavárna pod Lipami u Letenského náměstí, Bistro 8 ve Veverkově nebo kouzelná čajovna ve vodárenské věži za Molochovem, momentálně prý uzavřená z důvodu rekonstrukce). Záletná sova je roztomilý domácký podnik s pohodlnými křesílky a spoustou malých obrázků, které se od obrázků na zdi u babičky v obýváku liší jen tím, že jsou na nich všude sovy :-) Mají skvělé víno a jedinou chybičkou je, že nemají v menu nic sladkého na zoubek.
Pracuju teď na Malé Straně a samozřejmě, že tu je řeka!
Nemusím, ale na oběd schválně chodím na druhý břeh. Polední procházka přes most s výhledem na Letnou po jedné straně a na panoráma po druhé je kouzelným osvěžením! Vzpomínám, jak mi jeden pán z Mnichova vyprávěl, že kdysi každý den chodil o polední pauze na procházku do Englischer Garten a jak dobrý to mělo vliv na jeho práci... a je třeba dát jeho zkušenosti zapravdu.
A pak je tu taky ranní průhled ulicí na Pražský hrad, když beru za kliku. A budova samotná, bytelné baroko, ač časem a necitlivou rekonstrukcí z osmdesátých let trochu očesané.
Odpoledne jsou oknem slyšet zvony a v podvečer parníky, které na sebe houkají přes řeku.
A řeka je se mnou i večer, když jdu po nábřeží domů (málokdy se ovládnu a sednu rovnou na tramvaj nebo metro). A je tu i teď, když sedím na malém proužku břehu, který povodně zanesly pískem, poslouchám, jak z letní scény Containallu zní moji oblíbení Kraftwerk, a koukám, jak se u břehu popelí labutě, kachny a kachňátka.
Díky těmhle oázám je město ke snesení a pracovní dny malým svátkem!
Příjemný objev na Hradčanské. Restaurace Pětistovka v ulici Na valech. V názvu moje oblíbené autíčko a v menu výborné ňamky! K tomu perfektní obsluha a dobrá lokace. Skvělej tip od R. z Bašty sv. Tomáše!
Žižkov mě pořád překvapuje a je tak krásný! Ano, chybí mi řeka, ale takhle krásný západy slunce nikde jinde po Praze nejsou.
Tenhle je už z roku 2008. Nenapadlo by mě tehdy ani ve snu, že v jednom z těch domů, které fotím, budu jednou bydlet.
Ne že bych se pod to mohla stopro podepsat, ale potěší to, tak proč neuschovat. Speciál časopisu Týden zaměřený na byty a domy opěvuje Žižkov jako jedno z 13 nejlepších míst na bydlení v Praze a přidává poetický popisek:
"Pražský Montmartre" je zkrátka nesmrtelný. Najdete tu staré pavlačové byty i exkluzivní novostavby, ale především těsnou blízkost pražského centra a skvělou atmosféru. Žižkov milují zahraniční studenti i mladé rodiny, umělci i bezdomovci. – Lokalita pro bydlení žádaná i univerzální.
Montmartre se svého času přezdívalo spíš uličkám kolem Krymské a celkově se popis týká spíš dolního Žižkova od Jana Želivského k centru... ale co už! :-)
Po Praze přibývá reklam v azbuce.
Konečně publikace o sídlišti Solidarita! Patřím k těm šťastným, kteří v téhle příjemné čtvrti měli možnost chvilku bydlet. O publikaci víc v článku na idnes.cz.