Pracuju teď na Malé Straně a samozřejmě, že tu je řeka!
Nemusím, ale na oběd schválně chodím na druhý břeh. Polední procházka přes most s výhledem na Letnou po jedné straně a na panoráma po druhé je kouzelným osvěžením! Vzpomínám, jak mi jeden pán z Mnichova vyprávěl, že kdysi každý den chodil o polední pauze na procházku do Englischer Garten a jak dobrý to mělo vliv na jeho práci... a je třeba dát jeho zkušenosti zapravdu.
A pak je tu taky ranní průhled ulicí na Pražský hrad, když beru za kliku. A budova samotná, bytelné baroko, ač časem a necitlivou rekonstrukcí z osmdesátých let trochu očesané.
Odpoledne jsou oknem slyšet zvony a v podvečer parníky, které na sebe houkají přes řeku.
A řeka je se mnou i večer, když jdu po nábřeží domů (málokdy se ovládnu a sednu rovnou na tramvaj nebo metro). A je tu i teď, když sedím na malém proužku břehu, který povodně zanesly pískem, poslouchám, jak z letní scény Containallu zní moji oblíbení Kraftwerk, a koukám, jak se u břehu popelí labutě, kachny a kachňátka.
Díky těmhle oázám je město ke snesení a pracovní dny malým svátkem!