Ještě uschovánka k fotce Žižkova a Vinohrad z roku 1935. Jak v komentáři k fotce psal Petr Kučera, čouhá z ní masa funkcionalistické budovy Všeobecného penzijního ústavu postavené v letech 1932 - 1934 (dnes Dům odborových svazů, vedle VŠE). První pražská výšková budova, pro své provedení s keramickým obložením přezdívaná "kachlíkárna". Jak poznamenává Kučera: "Je to sice klenot funkcionalistické architektury, který svého času obdivoval Le Corbusier, nicméně do okolí poněkud brutálně vsazený. Nevím zdali by jej dnes památkáři odsouhlasili."
Narazila jsem konečně na slavnou žižkovskou štrúdlárnu, o které jsem slyšela už před lety. Je zašitá v suterénu paneláku v Jesence hluboko pod Parukářkou, ale voní široko daleko. Štrúdly prodává ještě teplé a po celých nohavicích. Jeden vyjde zhruba na padesát korun a bydlet blíž, zamyslím se, jestli opravdu potřebuju tu velkou troubu, kterou jsem si minulý týden vybrala :-)
A není to tu požitek jen pro jazýček a nos, ale i pro oko. Naproti v Jeseniově 32 stojí jedna z mála obytných novostaveb, která mě na pohled zaujala a potěšila. Uměřená, jednoduchá a přitom plná zajímavých detailů, které člověk vydrží pár minut objevovat. Škoda jen těch ostatních novostaveb kolem, prostoduchých, s nevkusnými barvami nebo zbytečně přebujelými neorganickými tvary.
Dnes a zítra po celé Praze probíhá Open House, den otevřených dveří zajímavých, ale běžně nepřístupných staveb. Nemám bohužel čas prošmejdit, co bych chtěla, a tak si alespoň poznamenávám pár zajímavostí z katalogu k Ústřední telekomunikační budově, kterou nyní využívá O2, protože je výraznou žižkovskou dominantou, která je vidět z mých oken.
ÚTB byla postavena v letech 1972–1979 a měřeno objemem obestavěného prostoru se prý ve své době jednalo o největší budovu v Praze. Nad objektem ční rádioreléová věž vysoká 78 metrů a pod zemí vede 1,6 km dlouhý kolektor, který ÚTB napojil na starou Meziměstskou telefonní a telegrafní ústřednu ve Fibichově ulici. Stavbu projektovali František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný, František Štráchal a Vladimír Oulík.
Čím dál víc mě vzrušují cesty do historie architektury. Díky tomu, že jsem koupila byt v poválečné zástavbě, probudily se ve mě vzpomínky na babiččin byt v Plzni na Slovanech, který byl vystavěný v roce 1955 a ozdobený raně socialistickými symboly (podobně jako slavné domy v Ostravě-Porubě). A díky euforii z publikace o jiném poválečném sídlišti ve Strašnicích (o níž jsem psala před nedávnem), jsem si koupila další kousek do sbírky.
Dizertace americké historičky architektury, která kvůli svému bádání strávila mnoho let v českých archivech, naučila se česky a pronikla do neznámých zákoutí téhle specifické etapy v bytové výstavbě v Čechách. Klobouk dolů a díky za to!
Konečně publikace o sídlišti Solidarita! Patřím k těm šťastným, kteří v téhle příjemné čtvrti měli možnost chvilku bydlet. O publikaci víc v článku na idnes.cz.
Kamarád nedávno fotil pro architektonické studio Vllnna a o fotky se podělil na fb, a tak jsem měla možnost se jejich prací nadchnout. Hlavně japonský čajový altán v Telči! Ale i realizace rodinných domů s krásnými přechody do zahrady a akcenty ve dřevě přesně v takové podobě, která mi je blízká. Uschovánka na vysněné doufám někdy!
