Rodinný film

Mimochodem jsem včera znovu shlédla Rodinný film.

Že jsem si ze začátku myslela, že jsem ho ještě neviděla, je pro něj vlastně typické. Je poctivě natočený, má dobře vystavenou zápletku a věrně vykresluje figury i jejich příběhy... ale něco mu chybí. Dlouho jsem přemýšlela, jak to vystihnout. A pak mi nahrál komentátor Pierre na www.csfd.cz: "Prostě nějak nemám po zhlédnutí filmu nad čím přemýšlet." Ano, film je strhující. Herecké výkony skvělé. Téma i zpracování zajímavé. Ale nechává za sebou nezvykle mělkou brázdu.

Nicméně za mou oblíbenou Vandu Hybnerovou i skvělou Jenovéfu Bokovou o hvězdičku navíc - dávám tři z pěti.

Na dovolenou s odbornou přípravou

Den před červencovou dovolenou na mě na facebooku vyskočil článek z ideas.ted.com s názvem The secrets to a truly restorative vacation.

Protože jsme oba po empirickém ověření museli dát článku za pravdu, uschovávám si tu pár výpisků z četby:

Four major factors that contribute to a vacation that offers recovery: 

  • relaxation
  • control
  • mastery experiences
  • mental detachment from work

Let's look closer:

  • Relaxation means engaging in activity that’s pleasant and undemanding. A state of low activation and increased positive affect.
  • Control means having the power to decide how you spend your time, energy and attention.
  • Mastery experiences are engaging, interesting things that you do well. They’re often challenging, but this makes them mentally absorbing and all the more rewarding when they’re proficiently executed. "Flow" experiences.
  • Psychological detachment from work works even in the military service, even though it can be physically and mentally challenging. Detachment also requires being able to escape work-related interruptions. 

The benefits of vacation don’t last very long. Research shows that happiness levels rise rapidly during the first few days, peak around day eight, then plateau or slowly decline. 

While two- or three-week vacations may have their virtues — they can let you travel farther and spend more time learning about other cultures, for example — long vacations don’t necessarily translate into greater happiness. 

Breaks are like sleep: you need to take them regularly to benefit.

Na cestě za jednoduchostí a prostými okamžiky uprostřed lesů kousek za Plzní bylo snad nejtěžší hledat mastery experiences. Nakonec jsem si je ponejvíc našla v kuchyni a zcela mě to naplnilo. Na příští dovolenou ale tenhle bod musíme připravit pečlivěji :-)

Ticho

Mám nové auto a z postupného sžívání s klimatizací na dlouhé cestě z Mnichova jsem vyšla se ztrátou hlasu.

Má to své výhody. Mohu se stáhnout do své malé bubliny ticha a nemusím vést zbytečné řeči o tom, jak je něco hrozné nebo co kdo kde udělal. Obklopuje mě příjemné ticho a vnitřní klid a to za těch pár dnů kašle skoro stojí :-)

Planety

V pátek jsem se stmíváním vyrazila do Nezdic a cestou jsem poslouchala zahajovací koncert BBC Proms, který z Royal Albert Hall přenášela Vltava. Koncert byl věnovaný britským skladatelům a fenoménu I. světové války v hudbě.

Uchvátila mě suita The Planets od Gustava Holsta z roku 1918. Překvapuje mě, že jsem ji slyšela prvně. Jsou to výrazné a silné melodie, krása na křehké hranici snadné uchopitelnosti. Klidně by mohly být filmovou hudbou nějakého klasického filmu... a také prý několik soundtracků inspirovaly.

V provedení Symfonického orchestru BBC a v dokonalé akustice auta, které jemně sviští temnoucí krajinou, to byl hluboký a krásný zážitek. Pro ochutnání v jiném provedení zde.

Brooklyn

Rozhodla jsem se, že letošní léto bude čtenářské. Už bylo na čase!

Dnes jsem dočetla Brooklyn od irského spisovatele Colma Toíbína. Na předsádce se píše: "Toíbínova ukázněná, vyrovnaná próza podává detailně prokreslený obraz minulosti, konkrétně irského maloměsta a několika málo ulic ve starém Brooklynu první poloviny padesátých let minulého století" a je to přesně tak. Brooklyn je neobyčejně ukázněná a vyrovnaná kniha. Žádné senzace, žádná bezdůvodná melancholie, jen poctivě napsaný román, kde je každá stránka uvěřitelná a emoce navzdory jednoduchému slohu vrstevnaté a vtahující. 

Kniha mi náhodou padla do ruky, když jsem bloumala knihovnou s touhou přečíst si zase jednou velký americký román. Něco jako třeba Sophiina volba. A i když tahle knížečka vydaná v osvědčené edici Moderní světová próza Mladé fronty rozhodně není velkým románem, naplno mě zasytila. A navíc se jako Sophiina volba odehrává v poválečném Brooklynu! Náhody neexistují :-)

Mám ráda to proplétání paralelních vesmírů, které žiji v knihách. A tak se v mých představách občas všichni ti brooklynští... Sophie, Nathan, Stingo a Eilis s Tonym... potkávali. Snad na pláži na Coney Island. Snad v parčíku mezi uličkami v brooklynském sousedství. A připletla jsem k nim ještě Lillian s Clarfaytem, kteří v podobných časech odžívali svůj příběh v Evropě v Remarquově románu Nebe nezná vyvolených. Vysílali jej teď na Vltavě jako audioknihu, a tak jsem čtení prokládala poslechem. Nebe nezná vyvolených stejně jako Brooklyn trochu barvotiskový a jednoduchý příběh, ale obsahuje v sobě důležité a silné jádro a dokáže rozehrát hluboké emoce, které šlechtí ducha :-)

Těším se na zbytek letní mise!

Knihy do ucha

Oblíbila jsem si při domácích pracích poslouchat beletrii. Zjistila jsem, že s příběhy se mytí nádobí a vytírání podlahy stává docela zábavnou činností, kterou s radostí vyhledávám :-)

A zjistila jsem, že mám slabost pro staré detektivky! Začalo to příběhy Sherlocka Holmese od Arthura Conana Doyla (1859–1930), pokračovalo Komisařem Maigretem od George Simeona (1903–1989)... a přes Inspektora Reedera Edgara Wallace (1875–1932) a Otce Browna Gilberta Keitha Chestertona (1874–1936) jsem se dopracovala až k elegánovi jménem Phil Marlowe od Raymonda Chandlera (1888–1959). Proposlouchala jsem všechno, co mi přišlo pod ruku, jen od Chandlera jsem zatím zvládla jen Hluboký spánek, protože tahle legenda, která nechala svůj otisk ve spoustě pozdějších kousků včetně Nice Guys, byla sice kouzelná, ale neuvěřitelně rozsáhlá a dlouhá a prozatím stačilo.

Překvapilo mě, kolik z těch příběhů je volně dostupných na youtube. Na druhou stranu, když jsem si některé z nich chtěla legálně koupit, byla cena kolem tisíce korun za několik povídek jednoznačným vzkazem, kam si pro čtení zajít...

Kolonie Domov

Krásná sbírka obrázků zachovaných domů z kolonie Domov u nás na Žižkově: Praha neznámá - Kolonie Domov.

Svět sám pro sebe na hraně kopce, který se ze Žižkova spouští dolů do Libně. Jak Petr Ryska píše, ne všechny rekonstrukce byly ke kráse malebných hrázděných domků citlivé, ale dosud je ve čtvrti znát jisté kouzlo. Soubor domků pro státní a jiné veřejné zaměstnance byl kolaudován v roce 1922, ve stejné roce, kdy byla postavena žižkovská Vozovna. Tou dobou pod mým domem ještě bujel mokřad :-)

politika - společnost - média

Jedním z důvodů současných lapálií je podle mne i fakt, že stále více kvalitních médií přechází na režim placeného obsahu, který jsme se ještě nenaučili si dopřát. Z množiny volně dostupných informací tak postupně mizí kvalitní, komplexnější informace, které umožňují precizovat si názor. I proto jsem si po mnoha letech předplatila noviny (odebírám páteční Hospodářky), semtam kupuji elektronický Respekt nebo jiný týdeník a platím si přístup na www.ihned.cz. Mělo by opět patřit k bontónu vzdělaného člověka, že čte pravidelně noviny, dnes tedy nějaký placený obsah... podobně jako patří k bontónu mít doma velkou knihovnu s klasickou literaturou. To píšu samozřejmě s vědomím toho, že mnoha vzdělaným lidem může "knihovna plná dobrých knih" přijít jako norma elitářská, snobská nebo intelektuálská, ale ruku na srdce... právě v takových knihovnách, stejně jako v kvalitním tisku a v pěstování kritického myšlení (rozuměj v precizování názoru na základě kvalitních a komplexních informací), vězí klíč k pravdě a lepšímu porozumění světu.

Dokladem je třeba tento komentář k investicím v Číně. Na první dobrou si člověk řekne, Čína je podezřelá, proč se tam ten Zeman tak moc hrne. Zeman pak vydá prohlášení, že kritizovat obchodní misi do Číny může jen idealistický ignorant, který nerozumí ekonomii (člověk už Zemanovi nevěří ani nos mezi očima, ale vlastně to nezní úplně od věci, a tak na to těžko něco říct). A nakonec si člověk přečte takovýto článek a získá tvrdá data pro svůj úvodní - intuitivní a nepodložený - pocit. Článek to je samozřejmě bez ekonomického vzdělání velmi obtížně srozumitelný, ale coby ilustrace mého prvního odstavce dostačující - mé vzdělání na něj stačí a věřím, že vám, pokud nejste ekonomové, bude vaše vzdělání stačit zas na jiné články.

Lidé, čtěte. Čtěte chytře a šiřte čtené kolem sebe!

Přestavba Žižkova

Žižkov. Cítím se tu už skoro jako doma. Sbírám příběhy, obrázky, vzpomínky. Nasávám jedinečnost místa.

Silné příběhy, které se v žižkovských ulicích odráží dodnes, s sebou přinesla přestavba čtvrtě, která se dala do pohybu v 80. letech 20. století... a naštěstí nebyla naplno dokončena.

Na webu ČT je zveřejněný dobový dokument Přestavba Žižkova.

V roce 1870 byly v Praze zbourány městské hradby a na Žižkově započal čilý stavební ruch (stejně jako v Libni či Karlíně). Začaly se zde ve velkém stavět byty pro dělníky, kteří do Prahy přicházeli za průmyslem. Spisovatel Vladimír Neff ve druhé reportáži hovoří právě o době, kdy začal Žižkov vznikat. Uvažovalo se o dvou koncepcích, jak by čtvrť měla vypadat. Jednu koncepci vytvořil jeho dědeček Jan Neff, který chtěl udělat z Žižkova krásné město, převážila však představa stavitele Karla Hartiga, prvního žižkovského starosty. Ten podle Neffa prosazoval myšlenku Žižkova jako chudinské předměstské čtvrti s levnými byty. Dle něj totiž „divoká kopčitost“ terénu neumožňovala pravidelnou a pěknou architektonickou koncepci.

V roce 1881 byl Žižkov povýšen na město. Na přelomu století měl už Žižkov téměř 60 000 obyvatel a stal se tak třetím největším městem v Čechách. V roce 1922 se stal Žižkov součástí velké Prahy a v roce 1930 hustota osídlení dosáhla rekordního čísla – 900 obyvatel na jeden hektar. Ve čtvrti se nacházely čtyřpodlažní pavlačové domy technicky i morálně zastaralé, které doplňovaly honosné domy podnikatelů. V sedmdesátých letech dvacátého století začalo vedení Prahy uvažovat o radikální přestavbě celého Žižkova. Cílem bylo na místě starých nevyhovujících domů do konce roku 1980 postavit nové domy odpovídající svým vybavením tehdejším moderním standardům. Staré činžovní pavlačové domy byly strženy a nahradily je nové domy z panelů. Několik tisíc lidí bylo přestěhováno do nových bytů v jiných čtvrtích, například na sídliště Jižní Město.

A na Vimeu se dá dohledat zajímavý studentský film Tvář Žižkova, který se za etapou přestavby ohlíží a poeticky zaznamenává pozůstatky staré žižkovské poetiky.

Studentský film režiséra Petra Václava je poeticky laděným portrétem Žižkova v roce 1989. Film zachycuje záběry dnes již zmizelých reálií, které podbarvuje hudba Sergeje Prokofjeva. V druhé polovině si student FAMU klade otázku, jestli měla asanace Žižkova v průběhu 80. let smysl a komu prospěla. Vedle obyvatel Žižkova promluví i architekt Milan Janů a hlavní projektantka přestavby Žižkova Marie Hubíková. Drobná sonda z jedné opomíjené pražské čtvrti na konci 80.let je zajímavou předrevoluční zprávou.