A ještě jedna

SLADCE SPI

Nebreč
Papej
Pij
Čurej
Mluv
Choď
Nezlob
Uč se
Neper se
Nelži
Styď se
Pracuj
Neflámuj
Miluj
Ožeň se
Vydělávej
Nechlastej
Vychovávej
Nekurvi se
Uplatni se
Zlikviduj
Odvolej
Přiznej
Nepřekážej
Odejdi
Mej se
Nežvatlej
Čurej
Pij
Papej
Nebreč
SPI SLADCE

Václav Havel: Básně a Antikódy, Spisy I, Torst 1999, str. 326

Poezie

Zkřížily mi dnes zcela náhodou cestu Havlovy Básně a Antikódy. Ležely roky nepovšimnuty na polici, od doby, co jsem se přestěhovala nejméně. Ale dnes: Nadšení! 

V kombinaci s četbou normalizačního románu Věry Noskové Obsazeno (navazujícího na román z doby 50. a 60. let téže autorky Bereme, co je) působí v dokonalé souhře. Absurdita spolu se sílou a vůlí nezbláznit se okolnostem navzdory. Čirá euforie z květnatosti ducha.

AŤ ŽIJE ŠALVĚJ!
PRYČ S PTAKOPYSKY!
ODMÍTÁME BROSKVE!
JDEME ZA JAVOREM!
UŽ NIKDY VČELÍN!
VĚRNI POSNÍDÁME!
JETEL ZVÍTĚZÍ!

Václav Havel: Básně a Antikódy, Spisy I, Torst 1999, str. 348

Tohle funguje výborně právě v kombinaci s Noskovou, která realitu sedumdesátých let včetně balastu v titulkách Rudého práva popisuje dokonale živě.

A malý objev nakonec: Havlovy Spisy jsou už nejspíš beznadějně rozebrány, ale velká část jeho díla je teď k dispozici na webu ve formátu pdf. Krátká připomínka Vernisáže mě odnesla do večírku před nějakými deseti lety... hráli jsme tehdy s Kubou tuhle jednoaktovku pro kamarády z gymplu a bylo to dokonalé a přesné. Dodnes si některé ty repliky pamatuju a pořád jsou geniální. Bedřichu!

Herbst

- Rainer Maria Rilke - 

Die Blätter fallen, fallen wie von weit,
als welkten in den Himmeln ferne Gärten;
sie fallen mit verneinender Gebärde. 

Und in den Nächten fällt die schwere Erde
aus allen Sternen in die Einsamkeit. 

Wir alle fallen. Diese Hand da fällt.
Und sieh dir andre an: es ist in allen. 

Und doch ist Einer, welcher dieses Fallen
unendlich sanft in seinen Händen hält.