Žižkov. Cítím se tu už skoro jako doma. Sbírám příběhy, obrázky, vzpomínky. Nasávám jedinečnost místa.
Silné příběhy, které se v žižkovských ulicích odráží dodnes, s sebou přinesla přestavba čtvrtě, která se dala do pohybu v 80. letech 20. století... a naštěstí nebyla naplno dokončena.
Na webu ČT je zveřejněný dobový dokument Přestavba Žižkova.
V roce 1870 byly v Praze zbourány městské hradby a na Žižkově započal čilý stavební ruch (stejně jako v Libni či Karlíně). Začaly se zde ve velkém stavět byty pro dělníky, kteří do Prahy přicházeli za průmyslem. Spisovatel Vladimír Neff ve druhé reportáži hovoří právě o době, kdy začal Žižkov vznikat. Uvažovalo se o dvou koncepcích, jak by čtvrť měla vypadat. Jednu koncepci vytvořil jeho dědeček Jan Neff, který chtěl udělat z Žižkova krásné město, převážila však představa stavitele Karla Hartiga, prvního žižkovského starosty. Ten podle Neffa prosazoval myšlenku Žižkova jako chudinské předměstské čtvrti s levnými byty. Dle něj totiž „divoká kopčitost“ terénu neumožňovala pravidelnou a pěknou architektonickou koncepci.
V roce 1881 byl Žižkov povýšen na město. Na přelomu století měl už Žižkov téměř 60 000 obyvatel a stal se tak třetím největším městem v Čechách. V roce 1922 se stal Žižkov součástí velké Prahy a v roce 1930 hustota osídlení dosáhla rekordního čísla – 900 obyvatel na jeden hektar. Ve čtvrti se nacházely čtyřpodlažní pavlačové domy technicky i morálně zastaralé, které doplňovaly honosné domy podnikatelů. V sedmdesátých letech dvacátého století začalo vedení Prahy uvažovat o radikální přestavbě celého Žižkova. Cílem bylo na místě starých nevyhovujících domů do konce roku 1980 postavit nové domy odpovídající svým vybavením tehdejším moderním standardům. Staré činžovní pavlačové domy byly strženy a nahradily je nové domy z panelů. Několik tisíc lidí bylo přestěhováno do nových bytů v jiných čtvrtích, například na sídliště Jižní Město.
A na Vimeu se dá dohledat zajímavý studentský film Tvář Žižkova, který se za etapou přestavby ohlíží a poeticky zaznamenává pozůstatky staré žižkovské poetiky.
Studentský film režiséra Petra Václava je poeticky laděným portrétem Žižkova v roce 1989. Film zachycuje záběry dnes již zmizelých reálií, které podbarvuje hudba Sergeje Prokofjeva. V druhé polovině si student FAMU klade otázku, jestli měla asanace Žižkova v průběhu 80. let smysl a komu prospěla. Vedle obyvatel Žižkova promluví i architekt Milan Janů a hlavní projektantka přestavby Žižkova Marie Hubíková. Drobná sonda z jedné opomíjené pražské čtvrti na konci 80.let je zajímavou předrevoluční zprávou.