Rozhodla jsem se, že letošní léto bude čtenářské. Už bylo na čase!
Dnes jsem dočetla Brooklyn od irského spisovatele Colma Toíbína. Na předsádce se píše: "Toíbínova ukázněná, vyrovnaná próza podává detailně prokreslený obraz minulosti, konkrétně irského maloměsta a několika málo ulic ve starém Brooklynu první poloviny padesátých let minulého století" a je to přesně tak. Brooklyn je neobyčejně ukázněná a vyrovnaná kniha. Žádné senzace, žádná bezdůvodná melancholie, jen poctivě napsaný román, kde je každá stránka uvěřitelná a emoce navzdory jednoduchému slohu vrstevnaté a vtahující.
Kniha mi náhodou padla do ruky, když jsem bloumala knihovnou s touhou přečíst si zase jednou velký americký román. Něco jako třeba Sophiina volba. A i když tahle knížečka vydaná v osvědčené edici Moderní světová próza Mladé fronty rozhodně není velkým románem, naplno mě zasytila. A navíc se jako Sophiina volba odehrává v poválečném Brooklynu! Náhody neexistují :-)
Mám ráda to proplétání paralelních vesmírů, které žiji v knihách. A tak se v mých představách občas všichni ti brooklynští... Sophie, Nathan, Stingo a Eilis s Tonym... potkávali. Snad na pláži na Coney Island. Snad v parčíku mezi uličkami v brooklynském sousedství. A připletla jsem k nim ještě Lillian s Clarfaytem, kteří v podobných časech odžívali svůj příběh v Evropě v Remarquově románu Nebe nezná vyvolených. Vysílali jej teď na Vltavě jako audioknihu, a tak jsem čtení prokládala poslechem. Nebe nezná vyvolených stejně jako Brooklyn trochu barvotiskový a jednoduchý příběh, ale obsahuje v sobě důležité a silné jádro a dokáže rozehrát hluboké emoce, které šlechtí ducha :-)
Těším se na zbytek letní mise!
