Legendární sci-fi, které bylo předobrazem legendární prázdninovkové hry (viz Zlatý fond her a modifikace hry na stránkách Portálu).
Mám ještě rozečteno, ale už teď nacházím spoustu zajímavých míst a aha momentů k úvahám, co by s naší společností udělala nějaká velká katastrofa... v tomto případě oslepnutí a tím i zneschopnění většiny lidí, které má za následek kompletní kolaps dodávek energií, potravin a podobně a kompletní rozklad základních předpokladů pro život ve městech. O co větší chaos by vznikl v naší společnosti, která je už téměř kompletně závislá na výpočetních, informačních a komunikačních technologiích, které v případě black outu nedají ani ránu!
Jde to z více směrů, ale tyhle úvahy jsou dalším kamenem do skládanky, jejíž celkový obraz mě stále více odkazuje ven, ke zjednodušování a udržování zdravé míry nezávislosti na technologické odnoži civilizace (ano, jak absurdně tahke poznámka činěná na téměř vybitém tabletu zní...).
Mezitím snad jen pár drobných citátů:
„Poctivě vzato, volba je docela prostá,“ řekl jsem. „Buď začneme zachraňovat všechno, co se z toho vraku zachránit dá – to znamená včetně nás samých; anebo se obětujeme alespoň částečnému prodloužení života ostatních. To je ten nejobjektivnější pohled, jaký jsem zaujmout. Na druhou stranu si ale uvědomuju, že ten očividně lidštější postoj je současně pravděpodobnou cestou k sebevraždě. Máme tedy ztrácet čas prodlužováním jejich bídy, když nevěříme v jejich šanci na záchranu? Bylo by to opravdu to nejlepší využití našich sil?“
„Moje milá,“ řekl jsem, „mně se to nezamlouvá o nic víc než tobě. Předložil jsem ti naše alternativy bez všech příkras. Pomůžeme těm, kdo tu katastrofu přestáli, vybudovat nový život? – anebo učiníme morální gesto, které ovšem, jak věci stojí, bude sotva něčím jiným než pouhým gestem? Ti lidé za vraty si zřejmě umínili přežít za každou cenu.“