"To be creative means to be in love with life. You can be creative only if you love life enough that you want to enhance its beauty, you want to bring a little more music to it, a little more poetry to it, a little more dance to it."
-- Osho
Asi mám nového oblíbeného amerického spisovatele. Ragtime od Doctorowa byl fakt skvělej.
A teď Píseň o Bernadettě od Werfela. Jsem na začátku, a tak o knize nelze říct téměř nic. Ale příběh, který je vázaný k jejímu vzniku a jež Werfel sepsal do úvodu, mě strhnul. Úplně jsem zapomněla, že Werfel patřil do skupiny českých židovských německy píšících spisovatelů. Před válkou uprchl se ženou do Francie a když v roce 1940 obsadil Francii Hitler, uvízl na útěku na mnoho týdnů v Lurdách. Píseň o Bernadettě, dívce, jíž se v Lurdách v roce 1858 zjevila Panna Maria, je písní díků za to, že se Werfelovi podařilo dostat do bezpečí a dospět "ke spásnému pobřeží Ameriky". Písní, jíž složil, ač sám nebyl Katolíkem, nýbrž Židem. Těším se na příběh, který je plodem tohoto příběhu.
„Pusťte se do nějakého umění. Nedělám si legraci. Umění není způsob, jak se živit. Je to velice lidský způsob, jak udělat život snesitelnější. Když budete provozovat nějaký druh umění, a je úplně jedno, jak mizerně, vaše duše poroste. Zpívejte si ve sprše. Tancujte si v obýváku s rádiem. Vyprávějte příběhy a pohádky. Napište příteli báseň, i když to bude báseň mizerná. Dělejte to, jak nejlépe dokážete. A budete obrovsky odměněni. Něco vytvoříte.“
Kurt Vonnegut Jr.
Kdekdo teď odlehčuje svému tělu bezlepkovou dietou, nemluvě o těch, kteří lepek opravdu nemohou. Dogmatické zatracování pšenice moc smyslu nemá, jak píše Margit Slimáková, ale pro ty, kteří z nějakého důvodu lepek nemohou či nechtějí, se hodí mít v záloze nějaký ňamkový recept!
A tak jsem si chvilku hrála a vytvořila jsem celkem úspěšný model tvarohové bezlepkové buchty, abych mohla uhostit i ty své kamarády, kteří mé obvyklé tvarohové koláče nemohou.
Ingedience:
1 kg polotučného tvarohu
80 g másla
4 vejce
4 polévkové lžíce kukuřičného škrobu
12 polévkových lžic třtinového cukru
1 vanilkový cukr
špetka citronové kůry
ovoce (borůvky, rybíz, třešně...)
V míse smícháme tvaroh, žloutky, cukr, škrob a citronovou kůru. Vedle vyšleháme sníh z bílků a rozpustíme máslo. Poté, co do hmoty zapracujeme máslo (je třeba, aby už mezitím byl v tvarohu dobře zapracovaný škrob, protože by se při přímém kontaktu s horkým máslem mohl srazit), opatrně vmícháme sníh. Díky němu bude buchta pěkně nadýchaná, aniž bychom museli použít kypřící prášek.
Navrch poklademem ovoce, které se do tvarohu pěkně zapeče. Můžeme použít borůvky, rybíz či třešně, zkrátka cokoliv zrovna roční doba či špíz nabízí.
Buchtu pečeme na hlubším plechu vyloženém pečicím papírem (jinak se bude nepříjemně lepit na plech, a to i při důkladném vysypání moukou nebo krupičkou).
Nechte si chutnat!
Hrajeme teď s kamarádama takovou hru. Posíláme do světa knihy a nepopsané sešity a doufám, že si je lidi budou předávat dál. V případě sešítků vždycky s nějakou novou připsanou básní či krátkým textem nebo s přikresleným obrázkem. Je to krásná hříčka, která se motá kolem Triba.
A tak jsem před nedávnem zašla do antiku ve Valentinské a nakoupila tam celou hromadu knížek. Na poličce s nápisem "za 20 Kč" měli ty nejlepší kousky, takže nakupování téměř nešlo ubrzdit :-)
Jedna z nich se mi zadřela pod kůži a zatím ji nejsem schopná dát z ruky. Ragtime od Doctorowa. Jen tak nevinně jsem do ní nakoukla a od té doby jsem do ní ponořená, i když mám na čtení jen malinko času. Útlá knížka napěchovaná příběhy skutečných i smyšlených postav začátku 20. století... Freud, Houdini a další. Po dlouhé době mě čtení zcela pohltilo.
Zvolňovat a zpomalovat. To nepodstatné dělat rychle a to důležité vy-chut-nat. Vždycky na to zapomenu. Chvála budiž dnům, které mám jen sama pro sebe a kdy mám čas na to vzpomenout!
Na Trnku mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. Broučci, Zahrada... Už roky si v krabici s malůvkami schovávám jeho obrázky, které chci jednou svým dětem pověsit nad postýlku. Ale Trnka dokázal být i hodně temný.
Maxim Velčovský dnes na fb připomněl jeho poslední animovaný film Ruka z roku 1965. Kdysi jsem ho už asi viděla, byl mi povědomý. Ale ten děs na mě znovu dolehl, jako bych ho viděla prvně. Hrůza totality, nesvobody a nátlaku sahající do křehké duše umělce, který nechce nic jiného, než prostě jen tvořit krásné věci.
A přes Ruku jsem se dostala k pohádce, která je snad ještě hororovější. Kybernetická babička z roku 1962. Děsivá futurologická vize technologicky vyspělé společnosti, které nechybí nic kromě srdce. Cesta z ráje v babiččině chaloupce uprostřed zelené zahrady s houpačkou na stromě k rodičům do technokratického města, kde na dítko čeká dokonale naprogramovaná chůva odpovídající všem vědecky podloženým nejlepším návodům na správnou výchovu. Ještě teď mě jímá hrůza a strach. Nevím, jak hluboké trauma bych si s sebou nesla, kdybych tuhle "pohádku" viděla jako dítě!
Ale panu Trnkovi za oba filmečky hluboký respekt. K vidění jsou na youtube. Ruka zde a Kybernetická babička zde.
Město platanů. Krásné stromy. Ztepilé, mohutné a přece plné světla. Může za to světlounká kůra i jemná zeleň listů. Něha a síla.
Vzpomenu-li si na Řím, vidím před očima nábřeží nad Tiberou. Vidím-li před sebou platany, vzpomenu si na Řím.
Řím na podzim. Krátce poté, co odjel. A Řím na jaře. Krátcé poté, co se vrátil. Nevím, jestli to bylo tím, ale Řím je pro mě městem únavy. Divoké město, které je krásné, ale tak trochu neuchopitelné. Ve srovnání s jinými místy v Itálii zvláštně odtažité a tak nějak málo srdečné.
Chladné město plné horkých hlav. A stromů, přes jejichž větve prosvítá do ulic slunce a zastavuje na malinkou chvilku čas. Jako by se v tu chvíli dělo kouzlo.
V prosinci u mě byl na návštěvě Pavel, který má prsty ve vzniku veganského webu Vegmania, a když jsem si lámala hlavu otázkou, čím jen ho uhostím, když je mé vaření a pečení nezlomně formováno mojí závislostí na smetaně, bylo jasné, že přišel čas trochu Vegmanii probrouzdat.
Dneska jsem kdesi na disku vyštrachala obrázek výsledku, a tak bych se ráda podělila o recept, který jsem z Vegmanie vylovila: Rychlá vegan bábovka. Z bábovky jsem udělala mramorovaný oříškovo-mandlový koláč a sama jsem se olizovala až za ušima! Přijde-li Vám na návštěvu vegan či vegetarián a rádi byste ho uhostili, ač vegevaření není vaše hlavní parketa, doporučuji také nakouknout. A máte-li chuť na výbornou banánovou buchtu s trochu netradičním složením, upečte si dobrůtku podle receptu třeba i jen tak!
Splněný sen. Vlastnoručně vyrobená postel. Cedrové dřevo. Paletky. Futon.