Na Trnku mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. Broučci, Zahrada... Už roky si v krabici s malůvkami schovávám jeho obrázky, které chci jednou svým dětem pověsit nad postýlku. Ale Trnka dokázal být i hodně temný.
Maxim Velčovský dnes na fb připomněl jeho poslední animovaný film Ruka z roku 1965. Kdysi jsem ho už asi viděla, byl mi povědomý. Ale ten děs na mě znovu dolehl, jako bych ho viděla prvně. Hrůza totality, nesvobody a nátlaku sahající do křehké duše umělce, který nechce nic jiného, než prostě jen tvořit krásné věci.
A přes Ruku jsem se dostala k pohádce, která je snad ještě hororovější. Kybernetická babička z roku 1962. Děsivá futurologická vize technologicky vyspělé společnosti, které nechybí nic kromě srdce. Cesta z ráje v babiččině chaloupce uprostřed zelené zahrady s houpačkou na stromě k rodičům do technokratického města, kde na dítko čeká dokonale naprogramovaná chůva odpovídající všem vědecky podloženým nejlepším návodům na správnou výchovu. Ještě teď mě jímá hrůza a strach. Nevím, jak hluboké trauma bych si s sebou nesla, kdybych tuhle "pohádku" viděla jako dítě!
Ale panu Trnkovi za oba filmečky hluboký respekt. K vidění jsou na youtube. Ruka zde a Kybernetická babička zde.