Nad stezkou v horách
zas vychází slunce
plné švestkové vůně.
(Masaoka Šiki)
Nad stezkou v horách
zas vychází slunce
plné švestkové vůně.
(Masaoka Šiki)
V krásném kamenném domě v Rychlebách. S příjemnými lidmi. Pod vedením skvělé lektorky.
Mordovat se tři dny s barvama, řezákem, řezačkou, lepidlem. Ztrácet trpělivost nad příliš tlustým kartonem, příliš jemným papírem, špatně odměřenou hranou, špatně seříznutými listy. Propracovat se až ke katarzi finální knihy, která je přes to všechno tak krásná! Propracovat se ke katarzi třetího dne, kdy sedíme kolem stolu, každý zabrán do svého, občas proběhne slovo, občas proběhne příběh, občas proběhne zakletí a místností se rozlévá flow, radost a souznění. Vivat soustředěná ruční práce!
Stále se mi vrací. V myšlenkách. V náhodách. Camino.
Madredeus - Na Estrada De Santiago
Ao longo
Dos séculos
Passaram
Milhões
Caminha na estrada
de Santiago
a estrada marcada
por tanto passo
Cestou k sejmutí svých vin?
Čiči di Volterra.
Dneska nad Prahou letěly mraky. Vítr byl teplej, slunce padalo do ulic v jasných kontrastech a nebe mělo pomněnkovou barvu. Krásnej den. Zářivej a hladivej.
Submotion Orchestra - Fragments
Prostě krásný.
Stará známá modlitba Friedricha Oettingera za rozlišování...
Bože, dej mi sílu,
abych změnil věci,
které změnit mohu,
dej mi trpělivost,
abych snášel věci,
které změnit nemohu
a dej mi moudrost,
abych obojí od sebe odlišil.
Neusilovat. Prostě se jen otevřím možnostem a udržet víru tak dlouho, jak je potřeba. Tak snadno se řekne, tak těžko se - z hodiny na hodinu, ze dne na den - nese životem...
Ještě cítím vůni večerního vzduchu, ve kterém se chvěje vlhko od moře, a ještě mám šrámy na nohou, jak jsem se prodírala zarostlou cestou ke starému klášteru nad srázem. Ale jsem už zpět.
Cesta nakonec byla krásná. Pro ty dvě noci a jeden den ve Volteře především. Je zvláštní, že v některým místech přestává všechno být, jak bylo, a začíná být poznovu a lépe. Marně si lámu hlavu, zda na mě ten zvláštní klid přešel z kamených zdí v bývalém klášteře, kde jsem spala, nebo to přišlo jen tak. Ale ta vyrovnanost, víra a bezpodmínečné vnitřní štěstí ve mně myslím zůstanou ještě dlouho. Důvěrně známé prostředí letiště (jak jsou všechna nesnesitelně stejná) a pak Prahy to všechno zas setřely (najednou tak silná touha utéct a být nadlouho pryč!), ale je důležité vědět, kam jsem v tom klidu za oknem otevřeným do klášterního atria nahlédla.
Cesta byla krásná i z jiných důvodů.
Jinak jsem taky zjistila, že navigace je fajn, ale kdyby mi paní na recepci v hostelu nedala papírovou mapu, tak se ve snaze odjet pryč motám středním Toskánskem ještě teď (ne že by ty křivolaké silničky uprostřed ničeho nebyly hezké, ale člověk začne být nervózní, když vidí, kolik mu zbývá benzínu v nádrži a času do odletu).
Vzato kolem a kolem jsem zjistila, že tohle je země, do které se chci vracet a kterou chci poznat důkladně (a doufám, že poměr naplánovaných a zrealizovaných cest do tohohle kouta světa se rychle vylepší!). Pro jistotu jsem si už předpřipravila seznam míst, kam se chci příště nutně podívat (především liduprázdné pobřeží Monti Dell'Uccellina a toskánské městečko na kopci Massa Maríttima). Doufám, že tentokrát mi nebude trvat celých dvanáct let, než se vrátím.
Toskánsko bylo zkrátka krásné. Krásné byly i první dny v Římě s V. a A., ale cestovat o samotě a mimo velká města má prostě úplně jiné kouzlo.
Je zvláštní vypustit do volného prostoru něco tak osobního. Člověk nejdřív pocítí stud. Pak si řekne, že to prostě muselo ven. A nakonec si v konfrontaci se světem tam venku může říct, že jsou i horší věci.
V Římě je krásně. Pod Španělskými schody jsem si koupila rudou růži. V kostele Trinità dei Monti a kostele na Piazza del Popolo jsem nechtě usnula. A večer mi došlo, že to posrané si (stejně jako svou vyhýčkanou narkolepsii) budu vláčet všude s sebou. Alespoň na čas.
Sbohem slzám, smutku a trápení! Jedu na jih! Celej svuj posranej život nechávám, ať si je, kde chce. Já jedu na jih a budu rozhodně jinde! Přišel čas začít žít zlehka. Plynout. Nastavit tvář něžnému podzimnímu vánku! Muj milej kamarád Toño z Berlína mi na cestu přibalil tuhle písničku. Verso sud!!! Bude to krásný!