Povídala rybě ryba,
že moc mluvit, to je chyba.
Ryba rybě řekla na to,
že být zticha, to je zlato.
A v tom byla chyba celá -
jedna druhou neslyšela.
(Kainar dětem, Říkadla)
Je tak přesný, že jej až stydno opsat volně do prostoru. Svlékla bych se jeho verši do naha. O vině a zapomnění. Pokoře a naději.
Hodiny a hodiny spím. Nechávám hlavu na volnoběh. Třídí si po svém, uklízí, přesouvá. Ale stejně je ten chumel myšlenek, co se postupně nasbíral, pořád strašně zašmodrchaný. Těžko říct, jak ho rozmotat a složit do štůsku, ze kterého by tomu, kdo má rád věci v pořádku, nebylo ouzko.
Ach, ten Skácel. Mám celou postel poházenou poezií, ale stále jen Skácel, Skácel, Skácel!
Blizzaaard! Pane všech běžkařů, dej, ať jsem brzy zdravá a můžu do stopy!
Moje nová láska.
Historický z období husitských válek. Zlatá šedesátá. Epopej ze stejného hnízda jako Marketa Lazarová nebo Čest a sláva. České dějiny ve velké výpravě, s etickým podtónem a krásnou kamerou.
Spanilá jízda - režie Oldřich Danek - Československo, 1963
Trochu zkratkovitý příběh, ale vizuálně nádherný film. Nádherná krajina (pohledy na horizont přes travnatá údolí se zakrslými smrčky někde na česko-německém pomezí hluboko v Českém lese), úchvatný pohled na koně a koňskou jízdu (siluety v prachu cesty a na zlatém řezu zapadající slunce), ztvárnění doby a husitské myšlenky.
Za příběh tři hvězdičky, za kameru a podání další hvězdičku k tomu.
Když ve světlíku kvílí vichr, není nic lepšího než se zachumlat do peřin a vychutnávat malé dávky snění.
Horečky, trhaný spánek a lipový čaj. Tělo na hranici možností jasně řeklo své. Díky mu za to.
Sinnlos.