Dostala jsem pozvání na jazzovej koncert a k tomu rovnou i album. Bouře nadšení! Nejen z tak krásného dárku, ale i z tak skvělého objevu. Ahmad Jamal: Saturday Morning. Výbornej klavírní jazz od jazzmana narozeného v roce 1930, jenž je neuvěřitelně svěží a jehož hudba je dokonale dnešní!
Kdysi, pane, jsem bydlel ve vsi postavené na klidném temeni kopce, pevně zasazené mezi nebem a zemí, ve vsi zbudované, aby trvala. A také trvala. Roubení studní, kamenné prahy, oblý lem kašen se dlouhým užíváním nádherně leskly. Jedné noci se vsak v našich podzemních základech cosi probudilo. Pochopili jsme, že nám země pod nohama ožila a kypí. Co bylo hotové, začalo být znovu tvarováno. A dostali jsme strach. Nebáli jsme se ani tak o sebe, jako o to, co bylo předmětem naší práce. O to, v co jsme se během života proměňovali. Já jsem byl ciselér a strachoval jsem se o veliký džbán, na němž jsem pracoval už celé dva roky. V ten džbán se proměnily dva roky mého bdění. Jiný se třásl o tlusté vlněné koberce, které s potěšením tkal. Denně je na slunci rozvinoval. Byl pyšný, že cosi ze svého zkornatělého těla směnil za tohle vlnění, které se zdálo tak hluboké. Jiný se strachoval o olivové palmy, které zasadil. Vím určitě, že nikdo z nás se nebál smrti, ale chvěli jsme se o drobné, hloupé předměty. Uvědomili jsme si, že život nemá smysl, leda když je postupně směňován. Smrt zahradníka se stromu nedotkne. Je-li však ohrožen strom, zahradník umírá dvakrát. A byl mezi námi i starý vypravěč, který znal ty nejhezčí příběhy z pouště a sám je ještě zkrášlil. A znal je jen on sám, neboť neměl synů. A když se země začala hroutit, chvěl se o ubohé příběhy, které už nikdo nezazpívá. A země žila a kypěla a začal se tvořit mohutný okrový příval a valit se dolů. Řekni mi, co může člověk ze sebe výměnou nabídnout, aby tím dodal krásy okrovému přívalu, který se pomalu sune a všecko pohlcuje? Co může na tom pohybu vybudovat? Domy se pod tím náporem pomalu stáčely a trámy, takřka nepostřehnutelně zkroucené, rázem pukaly jak sudy černého prachu. Jinde se začaly zdi nejprve chvět a pak se naráz sesuly. A ti z nás, kdo to přežili, ztratili smysl sebe samých. Krom vypravěče, který zešílel a zpíval. Kam nás to vezeš? Ta loď se potopí i s ovocem naší práce. Cítím, jak čas tam venku ubíhá naprázdno. Cítím ubíhat čas. Běh času nikdy nemáme takto cítit, čas má zpevňovat a dávat zrát a stárnout. Má zvolna shromažďovat dílo. Zpevňuje však nyní něco, co by pocházelo od nás a co přetrvá?
Antoine de Saint-Exupéry, Citadela
Miroslav Holub
DVEŘE
Jdi a otevři dveře.
Třeba je tam venku
strom, nebo les,
nebo zahrada,
nebo magické město.
Jdi a otevři dveře.
Třeba tam pes škrábe.
Třeba je tam tvář,
nebo oko,
nebo obraz
obrazu.
Jdi a otevři dveře.
Když je tam mlha,
spadne.
Jdi a otevři dveře.
I kdyby tam byla jen
tikající tma,
i kdyby tam bylo jen
duté vanutí, i kdyby tam
nic
nebylo,
jdi a otevři dveře.
Aspoň
průvan
bude.
Procházela jsem dnes svoje starší deníky a narazila jsem na rok staré moudro od pana doktora Spousty.
"Vodák na divoké vodě, když neví co dělat, tak nedělá nic."
Není teď úplně aktuální, ale jsou chvíle, kdy má cenu zlata (a samozřejmě i chvíle, ve kterých ne). Nemohla jsem si na něj před nedávnem vzpomenout, a tak blahořečím tužce a sešitu a věčné touze semtam si něco zapsat...
Toulat se krajem. Celé odpoledne sedět ve stínu a pročítat místní kroniku. Navečer se vykoupat v průzračné vodě a pak usnout v borůvčí pod voňavými borovicemi s výhledem na hvězdy. Vést nekonečné hovory, prolézat zborcené zbytky sudetského mlýna a cachtat se v opuštěném náhonu a pak znovu vést nekonečné hovory. Pěšinu vyměnit za mělký potůček, kterým se v horku tak krásně jde. A stále dál hovory. Znovu koupání v průzračné vodě. Zlatavé světlo pozdního odpoledne. Voňavý vzduch, louka a zastavený čas. Do Prahy daleko a nechce se. Nejkrásnější víkend.
Jednoduchost horkých dní: Krupicová kaše s pokrájenými blumami ochucená trochou másla a javorového sirupu. Mmmm!
Pavel Šrut - Siesta
Včela bodla vosu
srp posekal kosu,
hřebík tloukl kladivo,
víno si šlo pro pivo,
vrána klovla havrana,
ovce trkla berana,
komára štíp mravenec,
milou zmydlil milenec,
pes pokousal blechu...
A já zatím spal a spal
jako hříbek v mechu.
Ze sbírky Nebe peklo ráj - Tyglík české poezie pro děti 20. století. Kouzelný! Víc takových vydavatelských počinů! Via Nakladatelství Albatros.
Pěšinka.
Tak už je ze mě asi zase právoplatná žena. Dneska jsem dala za boty dvakrát tolik, co vloni za vrtačku.
Lingvistika
Musíš mluvit s ovocným stromem
Vynalézt novou řeč,
řeč třešňových květů,
slova jabloňových květů,
růžová a bílá slova,
která vítr
bezhlesně
odnáší
Svěř se ovocnému stromu,
když ti se ti bude dít bezpráví.
Nauč se mlčet
v růžové
a bílé řeči
Inspirace od Šimona. Hilde Domin, německá básnířka.