Odposlechnuto:
Bylo nebylo, kdysi se lidé rodili do komunit a museli hledat svoji individualitu. Dnes se jako individuality rodí a musí hledat svoji komunitu.
Je skvělé mít kolem sebe skvělé muže! Jeden mě dnes narozeninově opil dvěma sklenkami prosecca téměř v pravé poledne na pontónku na kraji Vltavy a věnoval mi knihu básní s nádherným názvem Estetická lasička a druhý mi navrátil euforické nadšení pro jazz, v němž není ani stopy po bolestných vzpomínkách, a to rovnou svými vlastními skladbami na pomezí jazzového experimentu a intimního pohlazení. Život je krásný!
Narazila jsem konečně na slavnou žižkovskou štrúdlárnu, o které jsem slyšela už před lety. Je zašitá v suterénu paneláku v Jesence hluboko pod Parukářkou, ale voní široko daleko. Štrúdly prodává ještě teplé a po celých nohavicích. Jeden vyjde zhruba na padesát korun a bydlet blíž, zamyslím se, jestli opravdu potřebuju tu velkou troubu, kterou jsem si minulý týden vybrala :-)
A není to tu požitek jen pro jazýček a nos, ale i pro oko. Naproti v Jeseniově 32 stojí jedna z mála obytných novostaveb, která mě na pohled zaujala a potěšila. Uměřená, jednoduchá a přitom plná zajímavých detailů, které člověk vydrží pár minut objevovat. Škoda jen těch ostatních novostaveb kolem, prostoduchých, s nevkusnými barvami nebo zbytečně přebujelými neorganickými tvary.
Uschovánka z Mikulova:
Jdeš-li za sluncem, nespokoj se s lampou.
Kdybych měla osobní erb, vypíšu si ji tam jako motto!
Hudební uschovánky z června. Byla jsem na festivalu Doteky v Horním Maršově, který pořádal Tom, a krom kouzelného odpočinku (procházka a hovory s Matyášem, procházka s Anežkou a Petrou, nečekaná setkání - s Madlen, Ludérkou, Simi..., spaní na louce, koukání do vlnící se trávy a šumících větví, konzumace domácích ředkviček a vychutnávání domácího mléka, obdivování krásně zrekonstruované fary...) jsem nasála taky trochu hudby. Zatímco Kieslowski mě přesvědčili o tom, že z jejich hipsterského kníkání, které nemá daleko k nápodobě úspěšnějších kultovních počinů, mi je – outlocitní prominou – na blití, dočista mě rozstřelili Houpací koně. Syrová kapela, která bere za srdce podobně jako jeseničtí Priessnitz. Kluci, kteří si na nic nehrajou, a přesto jsou se svou punkovou přímočarostí dost podmaniví. Obzvlášť jejich frontman s rozervanou vizáží Karla Rodena, Jirka Imlauf. Jejich poslední album Everest je lehce nekomfortním způsobem k zakoupení v mp3 verzi na webu jejich vlastního vydavatelství Yannick South. Ještě víc je ale doporučuju na živo! Třeba příští týden v Neustadtu.
Dala jsem si v Aeru svoji oblíbenou polívku a pivo a rázem se u mě objevili dva psi, z každé strany jeden. Doufám, že večeři obhájím :-)
Krásné dny u Janky v Mikulově. V kamenném renesančně klasicistním domě ve staré židovské uličce, v jehož útrobách není horko, ani když se teploměr venku dostane mimo měřítka.
Na dvorečku Janky domu při večerním popíjení nebo dopolední četbě v houpací síti. V ulicích Mikulova s Yuykou. Se všemi ostatními za úplňku na Svatém kopečku a na večerním koupání v lomu a na vínku v Café Bárta. S Ju na půjčených kolech přes vinice na kraj lednicko-valtických parků do Hraničního zámečku, kde se ze stinné terasy dají pozorovat ptáci na břehu Hlohoveckého rybníka.
Mikulov je kouzelné město. Samo o sobě je díky položení a staré zástavbě malebné a ještě tam vzniká spousta nových architektonických počinů. Galerie Závodný z bělostného vápence, která svými čistými křivkami a dokonalou jednoduchostí přesně vyplňuje místo, pro něž byla vyprojektovaná místním architektem Děngem. Jedinečná stavba v roce 2012 po právu získala Grand Prix architektů a v Mikulově představuje umění světové úrovně. Teď zrovna průřez tvorbou Karla Malicha, jehož retrospektivní výstavu jsem před pár lety minula v Praze. Mimochodem, nadšení z jeho prostorové kresby, kterou tvoří za pomoci konstrukcí z drátů!
A také třeba Galerie Konvent, která vznikla citlivou přestavbou rozpadlého kapucínského kláštera. Zajímavé je, že za oběma projekty stojí místní lidé, fyzické osoby, které své prostředky a nadšení investují do kultivace prostředí, ve kterém žijí, a daří se jim to víc než dobře.
Jinak za zmínku stojí také třeba roztomile hipsterské Bistro Kuk. A uschovánka od Janky na příště – moravské Thajsko v luzích na soutoku Moravy a Dyje!
Dny, které začínají jazzovou půlhodinkou, patří k těm nejkrásnějším :-)
Nicht müde werden
sondern dem Wunder
leise
wie einem Vogel
die Hand hinhalten.
-- Hilde Domin
Moji nejmilejší,
ještě několik slov. Měla jsem z našeho setkání nesmírnou úlevu. Jen Věruška mi velmi leží na srdci a to budoucí, co vymění svůj život za život můj. - Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. Milovaná, předrahá sestřičko moje, budeš maminkou, někdo, kdo uvidí nový svět, se hlásí o své právo. Musíš pro něho a jen pro něho teď žít. Nedej mu do vínku srdce a nervy zatížené smutkem a jeho dekadencí. Přiveď na svět celého, zdravého a krásného člověka s pevnými nervy. Ať to bude děvče, nebo hoch, musí to být bojarský junák! Prosím Tě, Věruško, na kolenou, chraň ho, kvůli mně a pro lepší příští. Modlím se v těchto posledních chvílích za Tebe a šťastnou Tvou těžkou hodinku matky. Budeš mít teď dvě děti. Vás ostatní prosím: teď všechno pro ten nový život: Pepíčku, tolik na Tebe spoléhám. Jano, jsi statečné děvče - mám z Tebe radost - jen uplatni svoji statečnost za to, co buduje, a ne za to, co boří. -
Jsem úplně klidná a připravená. Byl u mne pan farář, a i když nemohl přijít dr. Kučera, bylo mi to velikou posilou - prosila jsem jej, aby také a hlavně Vám věnoval teď svou pomoc. Opřete se o vše, co Vás chce a může podržet. Žijte, žijte! Jste taková krásná trojice. Dědeček přijde časem také o svou bolest - buďte s ním! Maminka Horáková se opře o svou víru. Má děvčátka ze Sadské, Věrka, Anička, Boženka, budou také s Vámi. Co Vás je, já jsem sama a musím si také pomoci. -
Nikdy jsem nepochybovala o Vaší síle, ale překvapili jste mne. Bude to ještě bolet chvíli, ale pak už stále méně a méně. Jděte na louky a do lesů, tam ve vůni květů najdete kousek mne, jděte do polí, dívejte se na krásné a všude budeme spolu. Dívejte se na lidi kolem a v každém se něčím obrazím. Nejsem bezradná a zoufalá - nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. -
Vyžádejte si dopis, který jsem Vám napsala, a v něm je celý můj odkaz. Je jen pro Vás, alespoň něco v životě, co patří pouze Vám a těm, které mám tolik ráda. Všechno se mi v posledních chvílích zdá jako neskutečné, a přeci počítám už jen minuty. Není to tak zlé - jen o Vás teď jde, ne už o mne. Buďte silní! Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže ztratit, rozplynout. Nic se na světě neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a ožívá znovu. -
Jděte vždy jen s tím, co je blízko životu. Držte se jeden s druhým a opírejte se navzájem!
Znovu opakuji: ten nový, blížící se život mne ohromně vyrovnal. - Mám už dohráno opona se spouští, ale už se zase nový kus začíná. Ať je v něm však jen slavný a vítězný hrdina - žádná už tragédie! Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží - tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho - bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat - chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem - vrátím se ve Vašem synovi nebo dceři. Už se zase vidím nově na světě. Bůh Vás posilni a teď abyste dobře to dítě postavili do světa. Janičko, miláčku, dceruško. Věro, sestřičko má, Pepíčku, táto můj, babinko, holčičky Věro, Aničko, Božko a Ty můj zatoulaný, drahý, jediný, krásný muži. Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk. - Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou - musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše. Milada.
Praha, věznice Pankrác dne 27. 6. 1950 ve 2:30
Milada Horáková
25. 12. 1901 - 27. 6. 1950