Krásné dny u Janky v Mikulově. V kamenném renesančně klasicistním domě ve staré židovské uličce, v jehož útrobách není horko, ani když se teploměr venku dostane mimo měřítka.
Na dvorečku Janky domu při večerním popíjení nebo dopolední četbě v houpací síti. V ulicích Mikulova s Yuykou. Se všemi ostatními za úplňku na Svatém kopečku a na večerním koupání v lomu a na vínku v Café Bárta. S Ju na půjčených kolech přes vinice na kraj lednicko-valtických parků do Hraničního zámečku, kde se ze stinné terasy dají pozorovat ptáci na břehu Hlohoveckého rybníka.
Mikulov je kouzelné město. Samo o sobě je díky položení a staré zástavbě malebné a ještě tam vzniká spousta nových architektonických počinů. Galerie Závodný z bělostného vápence, která svými čistými křivkami a dokonalou jednoduchostí přesně vyplňuje místo, pro něž byla vyprojektovaná místním architektem Děngem. Jedinečná stavba v roce 2012 po právu získala Grand Prix architektů a v Mikulově představuje umění světové úrovně. Teď zrovna průřez tvorbou Karla Malicha, jehož retrospektivní výstavu jsem před pár lety minula v Praze. Mimochodem, nadšení z jeho prostorové kresby, kterou tvoří za pomoci konstrukcí z drátů!
A také třeba Galerie Konvent, která vznikla citlivou přestavbou rozpadlého kapucínského kláštera. Zajímavé je, že za oběma projekty stojí místní lidé, fyzické osoby, které své prostředky a nadšení investují do kultivace prostředí, ve kterém žijí, a daří se jim to víc než dobře.
Jinak za zmínku stojí také třeba roztomile hipsterské Bistro Kuk. A uschovánka od Janky na příště – moravské Thajsko v luzích na soutoku Moravy a Dyje!