Dneska jsem na hradecké dálnici v plné rychlosti usnula za volantem. V takové rychlosti, že by z mého auta zůstala jen hromádka smetí, kdyby... protože jezdím všelijak jen ne pomalu. Mráz po zádech mi začal běhat až s odstupem několika hodin. Vděčnost. A překvapení, jak moc mi to v danou chvíli bylo jedno. A otázka, jestli není třeba začít dělat něco jinak. Otázka, která vlastně krouží kolem už delší dobu.
Žižkovské melodrama z padesátých let. Nejspíš trochu naivní, ale vzácné tím, že zachycuje, jak Žižkov vypadal před téměř šedesáti lety.
Film Žižkovská romance.
Protože se dnes na promítání na Nákladovém nádraží Žižkov nejspíš nedostanu, uschovávám na později. Snad mi ještě někdy zkříží cestu!
Je noc. Je ticho. Jen jedna tramvaj se šourá po obratišti. Je noc. Je ticho. Město spí a šumí ze sna. Je noc. Je ticho. Město spí... a já ho hlídám.
(Uschovánka popůlnoční, s cigaretkou v okně... parapet je můj balkón.)
Co jiného si pustit, když je za oknem magický úplněk, než bizarní íránský film o krásné upírce ze Zkaženého města. Vrchol artoviny, spousta krásných, ale dočista zbytečných scén a minimum děje, a přesto mě to vzalo a cosi se ve mně rozechvělo.
Krásná upírka s velkýma očima a černými vlasy za uši, v pruhovaném triku na holém těle... procházející městem v čádoru splývajícím přes vlasy a ramena až na zem. Poetika podivného města s pohybujícími se kyvadly ropných vrtů, siluetou elektrárny a s vlaky jedoucími nocí odnikud nikam. Krásný čistý muž s odzbrojující bezelstností. Lehoučká love story.
Někdo by řekl bezúčelná krása. A já říkám prostě jenom krása!
Pracuju teď na Malé Straně a samozřejmě, že tu je řeka!
Nemusím, ale na oběd schválně chodím na druhý břeh. Polední procházka přes most s výhledem na Letnou po jedné straně a na panoráma po druhé je kouzelným osvěžením! Vzpomínám, jak mi jeden pán z Mnichova vyprávěl, že kdysi každý den chodil o polední pauze na procházku do Englischer Garten a jak dobrý to mělo vliv na jeho práci... a je třeba dát jeho zkušenosti zapravdu.
A pak je tu taky ranní průhled ulicí na Pražský hrad, když beru za kliku. A budova samotná, bytelné baroko, ač časem a necitlivou rekonstrukcí z osmdesátých let trochu očesané.
Odpoledne jsou oknem slyšet zvony a v podvečer parníky, které na sebe houkají přes řeku.
A řeka je se mnou i večer, když jdu po nábřeží domů (málokdy se ovládnu a sednu rovnou na tramvaj nebo metro). A je tu i teď, když sedím na malém proužku břehu, který povodně zanesly pískem, poslouchám, jak z letní scény Containallu zní moji oblíbení Kraftwerk, a koukám, jak se u břehu popelí labutě, kachny a kachňátka.
Díky těmhle oázám je město ke snesení a pracovní dny malým svátkem!
Říkala jsem nedávno, že mě Honzák se svým jazzem nikdy nějak moc neoslovil. Ale dopila jsem dnes lahev španělského vína od pana souseda a udělala si jazzový odpočinek... a musím říct, že jsou chvilky, kdy i tahle hudba lahodí!
Příjemný objev na Hradčanské. Restaurace Pětistovka v ulici Na valech. V názvu moje oblíbené autíčko a v menu výborné ňamky! K tomu perfektní obsluha a dobrá lokace. Skvělej tip od R. z Bašty sv. Tomáše!
Žižkov mě pořád překvapuje a je tak krásný! Ano, chybí mi řeka, ale takhle krásný západy slunce nikde jinde po Praze nejsou.
Tenhle je už z roku 2008. Nenapadlo by mě tehdy ani ve snu, že v jednom z těch domů, které fotím, budu jednou bydlet.
Další inspirace, která ke mě dolétla ze světa jakoby na křídlech motýla. Chtěla jsem si tenhle komix přečíst už před časem, ale až dopisování s P. mě k tomu opravdu pohnulo. Vizuálně chytlavé a punkově dráždivé vyprávění říznuté snovými obrazy. Moje kniha Vinnetou od Toy Box. Síla vyprávění, punk, squatting a techno. Berou za srdce!
K nahlédnutí zde.
Průběžně po kouskách Já o životě Miloše Kopeckého. První část jsou souvislé vzpomínky přímo z pera Kopeckého. Víc toho nestihl napsat, a tak zbytek knihy tvoří útržky jeho deníků, vzpomínky jeho poslední ženy, přátel a spolupracovníků a komentáře Miroslava Plzáka k tomu, co Kopecký prožíval v souvislosti se svou bipolární poruchou (čili maniodepresí, kterou si sám pro sebe nazýval neurosa).
Kouzelné vylomeniny "ošlivého židovského chlapečka" a vášeň pro literaturu, film a divadlo. K tomu velmi osobitý humor a zároveň neuvěřitelná kultivovanost. Potěšení číst!