verrrberrr’s

Uschovánka velmi dočasná, protože odkazuje na čtení na Vltavě, které bude online jenom pár dní. Ale zdroj, ze kterého se čte, bude dostupný i potom, a tak má v každém případě smysl.

Čtení z knihy Bod zlomu: o malých příčinách s velkými následky od Malcolma Gladwella, konkrétně kapitoly Síla kontextu, do které je mimochodem možné nahlédnout díky ukázce na stránkách nakladatelství, které knihu vydalo v Čechách.

Hodně pěkný souhrn sociologických úvah (třeba o aplikaci teorie rozbitých oken) dokumentovaných na drobných příbězích z Ameriky konce 20. století. Absurdní příklad vraždy v newyorském metru v 80. letech, kdy frustrovaný bílý Američan beztrestně postřílel skupinku afroamerických výrostků, jež by o pár let později byla zcela jistě společností interpretována poněkud jinak. A velmi zajímavý příklad aplikace teorie rozbitých oken na zoufalou situaci v newyorském metru - boj s velkou kriminalitou a úbytkem znechucených cestujících vedený přes boj s drobnými přestupky (graffiti, jízda na černo a podobně), která postupně vedla až k úspěchům boje s kriminalitou v celém městě za starosty Giulianiho.

První tři díly četby budou ještě pár dní k poslechu zde, zde a zde.

Těším se na další dva a jdu si objednat knihu!

Aus einem April
(Rainer Maria Rilke)

Wieder duftet der Wald.
Es heben die schwebenden Lerchen
mit sich den Himmel empor, der unseren Schultern
schwer war;
zwar sah man noch durch die Äste den Tag, wie er
leer war, –
aber nach langen, regnenden Nachmittagen
kommen die goldürbersonnten
neueren Stunden,
vor denen flüchtend an fernen Häuserfronten
alle die wunden
Fenster furchtsam mit Flügeln schlagen.
Dann wird es still. Sogar der Regen geht leiser
über der Steine ruhig dunkelnden Glanz.
Alle Geräusche ducken sich ganz
in die glänzenden Knospen der Reiser.

(Zase jednou Rilke... tak krásně malující proměny v ročních dobách.)

Veselé začátky. Leden 2015.

Asi začínám rozumět holkám z mimibazaru. Zalogovala jsem se na takový bydliweb, kde se holky oslovují bydlenky a sdílí své radosti a starosti kolem stavby, rekonstrukce a bydlení. Zrovna si jdu založit svůj blogísek s fotkama z bytu a konečně se cítím jako doma! Protože jenom sdílená radost je opravdová radost, ech :-)

Ještě k předchozímu postu... citát od Horníčka: "Ať vstávám, kdy vstávám, probouzím se jedenáct." Tak přesně takhle to mám. A proto citát uschovávám :-)

Narazila jsem na 10 kroků k tomu, aby se z člověka stal ranní typ. Moc tomu nevěřím, protože si myslím, že určité procento populace je prostě jednoznačně orientované buď na večer, nebo na ráno (a já bohužel konstantně už mnoho let, možná snad odjakživa, tenduju k večeru a zdá se, že se to s časem spíš prohlubuje, než naopak - a je to ve světě, který žiju, nemalý problém), ale něco na těch pár zásadách je, a proto uschovávám.

1. Dopřejte si více spánku.
2. Mějte v ložnici co nejméně obrazovek a displejů (nebo se na ně aspoň nedívejte těsně před usnutím).
3. Když jste unavení, jděte spát a nečekejte, až přijde obvyklý čas spánku.
4. Vytvořte si příjemné návyky před spaním a vhodné noční prostředí.
5. Neodkládejte zvonění budíku.
6. Po probuzení se začněte co nejdříve hýbat.
7. Vstávejte každý den ve stejnou hodinu.
8. Po ránu si zacvičte.
9. Po probuzení se vystavte přirozenému dennímu světlu.
10. Dejte si záležet, aby jste se vždycky měli na co těšit.

Myslím, že hlavně body 6, 8 a 10 jsou klíčové :-)

Podrobnosti viz článek pod odkazem výše.

Hodně zajímavý čtení o squattingu od Toy Box. 10 věcí, které se člověk naučí ve squatu, aneb proč je život ve squatu velkou školou a v čem. Tyhle moudra jsou univerzální, a protože jsou i jiné cesty než squatting, uschovávám.

Mari Boine má divukrásnou hudbu. Indiánka z Laponska. Poslouchám její poslední album Iddjagieđas. Kouzlo, které otevírá srdce.

Podezírala jsem se z plíživého alkoholismu, ale když jsem si teď naordinovala suchej duben, zjistila jsem, že muj oblíbenej veltlín z libeňské vinotéky byl jen mlsná záležitost. Jeho večerní místo má totiž ambici se stejným úspěchem nahradit višňovka z Lažanské moštárny, která v sobě nemá ani kapku lihu. Mňam!

Každé Velikonoce jsem barvila vajíčka cibulovým šustím hezky na hvědo. Letos cibule došla, tak jsem narychlo sáhla po červené řepě a kurkumě. Krásně žluťoučká vajíčka vyšla! Řepu trochu podezírám, že svůj úkol přenechala kurkumě, ale ověřím to až zase za rok. Jinak prý hezkou modrou vyrobí červené zelí! Ať žijí přírodní barviva, syntetických netřeba :-)