Dneska jsem na hradecké dálnici v plné rychlosti usnula za volantem. V takové rychlosti, že by z mého auta zůstala jen hromádka smetí, kdyby... protože jezdím všelijak jen ne pomalu. Mráz po zádech mi začal běhat až s odstupem několika hodin. Vděčnost. A překvapení, jak moc mi to v danou chvíli bylo jedno. A otázka, jestli není třeba začít dělat něco jinak. Otázka, která vlastně krouží kolem už delší dobu.