Ačkoliv (jak na sobě sama cítím) senzitivita pracujícího člověka vůči "velkým pravdám" s věkem rychle okorává, nahrazena háklivostí na denní pravdy přízemního života, tahle písanka, která před lety kolovala internetem, má pořád docela tah.
(Další úklidový kousek, tentokrát nalezený při úklidu disku.)
* * *
Profesor filosofie stanul před svou třídou. Na stole před sebou měl několik předmětů. Když začala hodina, vzal beze slova velkou prázdnou sklenici od okurek a začal ji plnit kameny velkými asi 5 cm. Když ji naplnil, zeptal se studentů, jestli je plná.Studenti souhlasili. Pak vzal profesor krabici oblázků a vysypal je do sklenice. Trošku s ní zatřepal a oblázky vyplnily mezery mezi většími kameny. Potom se opět zeptal studentů, jestli je sklenice plná. Studenti opět se smíchem souhlasili.
Nyní vzal profesor krabici s pískem, vysypal ho do sklenice a písek vyplnil i ty nejmenší mezery.
"A nyní si představte," řekl profesor, "že to je váš život. Kameny jsou ty podstatné věci – vaše rodina, váš partner, vaše zdraví, vaše děti – zkrátka věci, které v případě, že vše ostatní ztratíte, stále dokáží naplnit váš život. Oblázky jsou ostatní věci, které také stojí za povšimnutí – vaše práce, váš dům, vaše auto. Písek, to jsou všechny ostatní maličkosti, jako je úklid a podobně."
"Když naplníte sklenici nejprve pískem, nezbude žádné místo pro kameny a oblázky. A stejné je to i v životě. Pokud vynaložíte veškerou energii na maličkosti, nebude prostor pro důležité věci. Věnujte pozornost věcem, které jsou důležité pro vaše štěstí. Hrajte si se svými dětmi, najděte si čas na zdravotní vyšetření, věnujte se svému partnerovi, jděte si s ním zatancovat. Vždy vám zbude čas na práci, na úklid domu, nebo na uspořádání večírku. Starejte se především o kameny – o věci, které mají opravdu význam."