A tři české. A jeden další.

Když už jsem u toho, tak ještě jedna souborná poznámka.

Anžto nemocná a paralyzovaná životními paradoxy, dopřála jsem si v tomto týdnu po dlouhé době extra dávku kinematografie. Mimo jiné pozapomenutý film z roku 1990 Tichá bolest. Příběh kluka, který po popravě svého otce, letce RAF a majitele fabričky, a smrti matky, žije v moravské vesničce u svého dědy (Hrušínský). Několik časových linek, z dětství, dospívání a pak ze služby u pétépáků, plný citlivých a starouškovsky moudrých momentů a připomínek nesmyslnosti tehdejších poměrů. Něco mezi Všemi dobrými rodáky a Černými barony, jenže daleko lehkonožejší, míň moralizující nebo zesměšňující. Prostě hodně zajímavý film, který by si byl zasloužil víc pozornosti. K dohledání taktéž na youtube.

A taky tíživý Odpad město smrt. Velmi netypický, polodivadelní Hřebejk. Zachycující alespoň něco z pomíjivosti Pražského komorního divadla v Divadle komedie, kde se tahle adaptace Fassbinderova scénáře hrála a do kterého se už bohužel podívat nepůjdeme. Lehce teatrální, velmi znepokojující a mírně znechucující. Palec nahoru pro Hřebejka, že vystoupil ze stereotypu svých standardizovaných melodramat. A za opravdu jedinečnou formu. Experimentálností a divadelností by tenhle počin myslím bylo možné přirovnat třeba ke Karamazovým. K vidění za přiměřený peníz na aerovodu.

A v mezičase Krajina s nábytkem z roku 1986. Film, který jsem už kdysi viděla, ještě jako odrostlé děcko. Teď po letech na mě působil trochu jako pohádka s poučením, ale asi je fakt, že v té době se prostě filmy s výchovným prvkem točily běžně. Každopádně ale zajímavý příběh kluka, který díky tomu, že přijal svůj díl zodpovědnosti a ostatní ne, zůstal sám s malým dítětem, které ani nebylo jeho, a navzdory všemu mu dal lásku a péči a uchránil ho tak před životem v kojeneckém ústavu a dětském domově. Taktéž k dohledání na youtube.

A nakonec jeden další, tentokrát nečeský, z aerovodu. Historické drama Královská aféra. Docela hezky udělaný dobový film, se silným příběhem, uvěřitelnými charaktery a dobrými herci. Obvykle tyhle kostýmové záležitosti konzumuju jen v případě nouze, ale tahle je opravdu zaslouženě za plné čtyři hvězdičky z pěti!

Dva slovenské.

Hledala jsem film Juraje Jakubiska Vtáčkovia, siroty a blázni z roku 1969 a narazila jsem na jiný, o pár let starší, slovenský film, který mě úplně uchvátil! Panna Zázračnica. Téměř surrealistické a přitom emocionálně velmi uvěřitelné a silné vyprávění o smutné krásce Anabelle, několika mužích, kteří ztratili hlavu pro její půvab, a o jejich neschopnosti překročit své ego a vidět ji jinak než jako objekt své touhy. Černobílé a plné krásných záběrů, imaginací a představ. Skrytý klenot. Aktuálně k nalezení a pokoukání na youtube.

Zato Vtáčkovia, siroty a blázni mě nějak zklamali. Mnoho let jsem se na ně těšila, ale najednou mi z nich čišelo jen ukřičené veselí, křečovité, samoúčelné a prázdné. Ale možná právě to chtěl Jakubisko znázornit. Jinak ale jednotlivé obrazy, symboly a výtvarné objekty na jedničku. Jen ta samoúčelnost... prázdná vyumělkovanost. Asi stárnu.

...

Starý indián vyprávěl svému vnukovi o boji, který probíhá uvnitř každého člověka. Řekl mu, že takový boj se dá přirovnat ke krutému souboji dvou vlků. 

Jeden z nich je zlý - je to závist, žárlivost, smutek, sobectví, nenávist, hrubost, sebelítost, domýšlivost a ego.

Ten druhý je dobrý - je to radost, láska, pokoj, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra.

Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvilce se zeptal: "A který z nich vyhraje?"

Starý indián odpověděl: "Přece ten, kterého krmíš!"

...

"Mysli jako muž činu. Jednej jako muž myšlenek."

Henry Bergson citovaný v knize Mít vše hotovo

Začala jsem číst Getting Things Done od Davida Allena. Zatím jsem na prvních stránkách a plná zvědavosti. Ovšem úvodní výklad o tom, že základem je mít "mysl jako voda", což chápu jako rozpoložení velmi úzce související s pocity flow při práci, je natolik slibné, že jsem zároveň i plná očekávání. Uvidíme! :-)