Příběhy

Někdy je dobré si opravdu důkladně odpočinout. Vzít po měsících stresu a práce zpátečku, naordinovat si nicnedělání (zpočátku je to trochu stresující, snad ještě víc než stres samotný). Dovolit tělu i mysli, aby si dělaly, co potřebují (a ukazuje se, že je to docela divoké, včetně rozběhu, ale snad také doléčení všelijakých neduhů). A uspořádat si své věci. Důkladně uklidit, dokončit drobnosti, které měsíce leží ladem, a nabrat síly na nové úkoly.

Neduhy mě na nějakou dobu uvěznily v posteli a doma. Neuvěřitelnou záplavu snů, které se mi každou noc zdály a byly snad ještě napínavější, divutvornější a vtipnější než kdejaký film, postupně vystřídala chuť  na příběhy zvenku. A tak jsem objevila sérii televizních filmů Nevinné lži. (Ano, vím, že většina lidí kolem tuhle sérii zná už pár let, ale my, co nemáme televizi, jsme vždycky trochu opoždění.) V televizi teď běží druhá série, semtam namíchaná díly z první. A na stránkách České televize jsou teď všechny odvysílané díly k pokoukání. Některé jsou opravdu výborné. Trochu zkratkovité, jak to u televizních filmů bývá, ale řemeslně perfektně zvládnuté, a navíc na velmi aktuální společenská témata. Vedlejší účinky psychofarmak a potřeba dostát všemu, co si myslíme, že se od nás čeká, ve Vedlejších příznacích. Etické otázky asistované reprodukce v Chromozomu (mimochodem hodně pěkný díl, který jsem zvládla dvakrát!), rodinná tramata a vztahy mezi sestrami a matkou v trochu ujetém dílu Byl lásky čas.

A také jsem objevila skvělou dramatizaci knihy Mikiho Waltariho Tajemný Etrusk (kniha je bohužel rozebraná, takže už teď doufám, že ji znovu vydají!), kterou teď vysílá Vltava pod názvem Nesmrtelný Etrusk. Je to příběh plný tajemství a božských úradků. Za zavřenými víčky dokonale vykresluje vznešené starověké chrámy na březích středomořských ostrovů plné zasvěcených mužů a čarovných kněžek, starobylé lodě plné válečníků, mořeplavců a pirátů a starověká města s patricijskými vilami a paláci vládců. Jednotlivé díly jsou k poslechu na stránkách Rozhlasu, ale neváhejte, časem určitě budou jen ke koupi, jako předchozí oceňovaná četba Egypťana Sinuheta ;-)

Děsivé pohádky Jiřího Trnky

Na Trnku mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. Broučci, Zahrada... Už roky si v krabici s malůvkami schovávám jeho obrázky, které chci jednou svým dětem pověsit nad postýlku. Ale Trnka dokázal být i hodně temný.

Maxim Velčovský dnes na fb připomněl jeho poslední animovaný film Ruka z roku 1965. Kdysi jsem ho už asi viděla, byl mi povědomý. Ale ten děs na mě znovu dolehl, jako bych ho viděla prvně. Hrůza totality, nesvobody a nátlaku sahající do křehké duše umělce, který nechce nic jiného, než prostě jen tvořit krásné věci.

A přes Ruku jsem se dostala k pohádce, která je snad ještě hororovější. Kybernetická babička z roku 1962. Děsivá futurologická vize technologicky vyspělé společnosti, které nechybí nic kromě srdce. Cesta z ráje v babiččině chaloupce uprostřed zelené zahrady s houpačkou na stromě k rodičům do technokratického města, kde na dítko čeká dokonale naprogramovaná chůva odpovídající všem vědecky podloženým nejlepším návodům na správnou výchovu. Ještě teď mě jímá hrůza a strach. Nevím, jak hluboké trauma bych si s sebou nesla, kdybych tuhle "pohádku" viděla jako dítě!

Ale panu Trnkovi za oba filmečky hluboký respekt. K vidění jsou na youtube. Ruka zde a Kybernetická babička zde.

Po dlouhé době zase film!

Historický z období husitských válek. Zlatá šedesátá. Epopej ze stejného hnízda jako Marketa Lazarová nebo Čest a sláva. České dějiny ve velké výpravě, s etickým podtónem a krásnou kamerou.

Spanilá jízda - režie Oldřich Danek - Československo, 1963

Trochu zkratkovitý příběh, ale vizuálně nádherný film. Nádherná krajina (pohledy na horizont přes travnatá údolí se zakrslými smrčky někde na česko-německém pomezí hluboko v Českém lese), úchvatný pohled na koně a koňskou jízdu (siluety v prachu cesty a na zlatém řezu zapadající slunce), ztvárnění doby a husitské myšlenky.

Za příběh tři hvězdičky, za kameru a podání další hvězdičku k tomu.

...

Tohle jen kratičce pro vlastní evidenci, abych nezapomněla.

Pět holek na krku.

Komorní psychologické drama Evalda Schorma o čtrnáctileté dívce v krutém světě, v němž rodiče nedokážou plnit svoji roli a kamarádky ze závisti sklouzávají k šikaně. Některé motivy jsou hodně přesné a zatínají se do živého. Velmi zajímavý film.

Láhor

Když mi proplouvá název Lásky shora myšlenkama, tak mě zvukomalebně napadá, zdalipak s ním má něco společného název divadelního souboru LÁHOR/Soundsystem? Tedy kromě toho, že se oboje točí kolem režiséra Petra Marka.

Mimochodem, divadlo v podání tohohle uskupení je výborný! V srpnu v Kabinetu múz na Letní filmové škole v Uherském Hradišti byli obzvláště skvělí. 100 procent alibi o velmi netradičním setkání kdesi na horské chatě. Must see.

Pavučina

Dnes na Vltavě moc zajímavý pořad o Honze Krejcarové, bohémce doby čistě nebohémské v prvních letech budování socialismu, dceři Mileny Jesenské, partnerce Egona Bondyho (což s uměleckou nadsázkou zachycuje film 3 sezóny v pekle), významné múze celé generace umělců, autorce silně pornografických textů i filosofických úvah. Po vztahu s ní se prý Bondy musel uchýlit do psychiatrické léčebny.

Neuvěřitelný osud. Neuvěřitelná musela být síla a vášeň, která ji poháněla po všech těch životních zákrutách. Vymyká se mému chápání, nepřestává mě fascinovat a rozrušovat, je zcela nepředstavitelná. Kde se něco takového v člověku vezme?

Cine

A když už jsem u těch uschovánek, tak ještě jedna věc z letošního jara, abych nezapomněla. Dánský film Hon. Na Zdénino doporučení. Velmi drsný film o tom, co zmůže lidská omezenost (až zabedněnost) v kombinaci s křivým nařčením. Drsný v psychologickém slova smyslu. Až z toho mrazí.