Zbláznila jsem se do Dead Can Dance, australské dvojice žijící a tvořící převážně v 80. a 90. letech ve Velké Británii. Objevila jsem je v polovině července a od té doby jsou téměř v každém mém dni. Mají v sobě zvláštní kombinaci mystiky a hravosti. Majestátní Children of the Sun. Mrazivá Song of the Stars. Melancholická The Carneval is Over. Jaktože jsem je neobjevila dřív!?
Dnešní CD Nonstop na Radiu 1 mi přinesl zajímavý objev: album Passages, které společně zkomponovali dva skladatelé z opačných světů, geografických i hudebních. Indický skladatel Ravi Shankar a americký skladatel Philip Glass. Glassovo minimalistická hudba, která připomíná hudbu filmovou, se míchá s orientálními rytmy Indie. Chvilkami je to možná až velký galimatyáš, ale při troše klidu a soustředění je to hudební lahůdka!
K náslechu třeba na youtube... ale tohle asi stojí za to slyšet spíš v nějaké zakoupené verzi.
Pouštím si už dobrý půlrok čas od času tohle album, a tak se zdá, že to není žádná youtube rychlokvaška, která mi stejně rychle zachutná, jako se mi zají.
Allah-Las, kluci z Kalifornie, kteří hrají takový roztomilý vintage rock s nádechem šedesátých let. Moc příjemné a dost chytlavé melodie!
Vášeň pro vážnou hudbu se mě dál pevně drží a přidávám na seznam Dmitrije Šostakoviče a jeho Symfonii č. 5 z roku 1937 a Symfonii č. 7 z roku 1941 (tzv. Leningradskou). Tolik krásy je na tom světě!
Objev Chačaturjana byl zas jednou klíčem k pokladu!
Díky youtube jsem se mezitím nadchla ještě pro jeho Houslový koncert D minor a objevila nádherné kousky od Stravinského, Debussyho a Ravela:
- Igor Stravinskij - Příběh vojáka
- Igor Stravinskij - Klavírní sonáta
- Igor Stravinskij - Tři smyčcové kvartety
- Claude Debussy - Smyčcový kvartet G minor
- Maurice Ravel - Smyčcový kvartet F major
Uschovávám, protože k téhle nádheře se ještě budu chtít vrátit!
Jsem malinko nemocná, a tak se mi zase jednou příjemně zpomalil čas. Chvilkami poslouchám Vltavu a je to opět plné objevů.
Dnes odpoledne hráli krátkou skladbu arménského skladatele Arama Chačaturjana. Trio pro klarinet, housle a klavír c moll v provedení seskupení Trio Sol de Praga... a bylo to kouzelné. Od doby, kdy jsem poznala Markovu hudbu, jsem nic tak krásného neslyšela.
Na youtube je několik nahrávek v různém provedení. Uschovávám třeba tuto, i když bych si nejraději uschovala tu z rozhlasu :-)
Takže tu máme další z řady inspirací, které ke mě nečekaně chodí od začátku tohohle léta (nepřestává mě to překvapovat!), a to příjemnou jazzovou věc na pomezí lehkého kýče. Ambient Jazz Ensemble. Zatím je naposlouchávám jen na youtube, ale nezadržitelně se blíží chvilka, kdy si album tohohle projektu koupím :-)
Pracuju teď na Malé Straně a samozřejmě, že tu je řeka!
Nemusím, ale na oběd schválně chodím na druhý břeh. Polední procházka přes most s výhledem na Letnou po jedné straně a na panoráma po druhé je kouzelným osvěžením! Vzpomínám, jak mi jeden pán z Mnichova vyprávěl, že kdysi každý den chodil o polední pauze na procházku do Englischer Garten a jak dobrý to mělo vliv na jeho práci... a je třeba dát jeho zkušenosti zapravdu.
A pak je tu taky ranní průhled ulicí na Pražský hrad, když beru za kliku. A budova samotná, bytelné baroko, ač časem a necitlivou rekonstrukcí z osmdesátých let trochu očesané.
Odpoledne jsou oknem slyšet zvony a v podvečer parníky, které na sebe houkají přes řeku.
A řeka je se mnou i večer, když jdu po nábřeží domů (málokdy se ovládnu a sednu rovnou na tramvaj nebo metro). A je tu i teď, když sedím na malém proužku břehu, který povodně zanesly pískem, poslouchám, jak z letní scény Containallu zní moji oblíbení Kraftwerk, a koukám, jak se u břehu popelí labutě, kachny a kachňátka.
Díky těmhle oázám je město ke snesení a pracovní dny malým svátkem!
Říkala jsem nedávno, že mě Honzák se svým jazzem nikdy nějak moc neoslovil. Ale dopila jsem dnes lahev španělského vína od pana souseda a udělala si jazzový odpočinek... a musím říct, že jsou chvilky, kdy i tahle hudba lahodí!
Je skvělé mít kolem sebe skvělé muže! Jeden mě dnes narozeninově opil dvěma sklenkami prosecca téměř v pravé poledne na pontónku na kraji Vltavy a věnoval mi knihu básní s nádherným názvem Estetická lasička a druhý mi navrátil euforické nadšení pro jazz, v němž není ani stopy po bolestných vzpomínkách, a to rovnou svými vlastními skladbami na pomezí jazzového experimentu a intimního pohlazení. Život je krásný!