Serge Gainsbourg

Filmový příběh francouzského bouřliváka Gainsbourga. Trochu zklamání. Snaha říct všechno (nebo aspoň hodně) vedla k tomu, že spousta pasáží byla zkratkovitá, bez vodítka pro pochopení emocí, myšlenek, motivací. Spousta scén nedořečených a tím trochu ztracených. A zároveň přízračné ďábelské alter ego, které se proplétalo téměř celou první polovinou filmu... a vysvětlovalo až moc.

Ale na druhou stranu, Serge Gainsbourg a energie jeho osobnosti jsou tak úžasný, že to slabé filmové zpracování sotva zmírní!

A tak největším objevem tohohle filmu je kupa polozapomenutých písniček... dramatická Initials BB věnovaná Gainsbourgově femme fatale Brigitte Bardot, rozpustilá Bonnie & Clyde, kterou přece znám, ale vůbec jsem netušila, že to je duet s BB, a nesmrtelná a nekonečně známá J t'aime... moi non plus v duetu s Jane Birkin.

Za film dvě hvězdičky z pěti. Za Gainsbourga plných pět!!!

∞

Skoro jsem zapomněla, jak návykový můžou bejt pro ouška Tata Bojs. Na jejich Futuretru a Biorytmech jsem kdysi jela několik měsíců v kuse.

A teď jsou tu zpátky s chytlavou, hravou a příjemnou deskou. Nevím, jestli jim všecko tak krásně šlape, jako tahle ukolébavka pro dospělé (viz níže), ale skoro po té jejich Ležaté osmičce toužím :-) Jejda!

Don't worry!

Algoritmus Last.fm, který zařazuje skladby do náhodného výběru při přehrávání mého "Mix Radia", mě nikdy nepřestane překvapovat. Tak například při poslechu Last.fm v práci s železnou pravidelností mezi pátou a šestou odpoledne zařazuje slavnou nezničitelně pozitivní písničku Bobbyho McFerrina "Don't Worry, Be Happy". Neznám empatičtější algoritmus :-)))

Fado

Portugalské fado se mi dostává čím dál tím víc pod kůži! Trochu jako francouzský šanson, ale snad díky melodičnosti nebo neoposlouchanosti (?) se mi líbí daleko víc.

Vzpomínky na šedý dny plný štěstí

Se vynořily včera s obrázkem Marilyn Monroe, kterej vypadl z vyhledávače při vyhledávání obrázků na zeď do naší budoucí krásný hravě barevný ložnice.

Marilyn Monroe je připomínkou Psích vojáků (kdo zná, ví). A Psí vojáci jsou připomínkou dní plných lásky k dekadenci a krásně temným myšlenkám ... přesně těch krásnejch juvenilních dní, jakých bývalo na gymplu plno. Takže tedy vzpomínky na mládí! Na trhu je ještě pár kousků raritnějších alb od Psích vojáků a tak nějak si říkám, že by bylo dobré opatřit si je, dokud je čas. Za dlouhých temných večerů se pak budu choulit do křesla, pohrávat si s pastelkama, vzpomínat, a malovat ponuře tajemný obrázky plný kruhů! Jejda, to už snad ani neni pravda.

(Uložená písanka z konce ledna.)