verrrberrr’s

Tak tu máme první recenzi filmu z Das Filmfestu Online.

Waren einmal Revoluzzer

Rakouská komedie, ale slušelo by se připsat hořká. A taky skvěle hraná a natočená! Dva páry čtyřicátníků, jejich poklidný velkoměstský život a prvotní touha páchat dobro. Jenže ideál "konečně o tom nebudem jen mluvit, ale taky něco uděláme" v realitě přináší zcela jiné zážitky a emoce, než by se kdo nadál. A někdy až mrazí.

Mou soukromou libůstkou jsou scény z chalupaření na rakouském venkově... jak podobné českému! Ale o tom ten film není. I bez úchylné afinity ke všemu rakouskému myslím tahle studie o tom, jak se v těžkých chvílích lámou různé charaktery, rezonuje v člověku ještě několik dní.

Nejspíš i poslední dva, ale mám z nich radost.

Vloni jsem od Z. dostala báječnou kuchařku od vídeňské gastrolegendy s michelinskou hvězdou, pana Plachutty. Jak jistě všichni víte, rakouská a česká kuchyně jedno jest, takže Plachuttovy vanilkové rohlíčky a linecké cukroví jsou jak od babičky! Miluju tyhle zážitky z rubriky "co máme společné". Vídeň mám navždycky pod kůží.

Domov není jen tak, domov se stává.

Rozkročená mezi jedním a druhým, vzpomínám na všechna svá doma. Ve Vídni v Brigittenau, u Dunajského kanálu s výhledem na Kahlenberg a zvlněné stráně Grinzigu. V Praze v Podolí, u řeky, u Podolky, u vodárny, pěšky všude a kousek do Plzně, krásné chvilky se zvuky zvonů z kostela na Vyšehradě. Dávno předtím v Plzni na Košutce, kousíček do borovicových lesů a do polí, u písečných rybníků plných rašeliny. V Praze ve Strašnicích, v domě z první poválečné sídlištní výstavby, kterou jako velmi zajímavý urbanistický projekt naprojektovali architekti a urbanisté ovlivnění Le Corbusierem a předválečným funkcionalismem. A teď v Libni v malém dělnickém bytečku. Stačil rok a půl se spoustou vycházek po okolí a poznáváním historie a už i tady se cítím doma. Cítím hřejivý pocit při pohledu na stráň nad parkem Podviní, který se rýsuje mezi domy, když jdu z nákupu, cítím radost z pomyšlení, že se podél Rokytky snadno dostanu až k řece a že cestou uvidím spoustu krásných zákoutí staré Libně se zakonzervovaným časem.

Vždycky jsem si myslela, že fyzický domov je něco, co se mě netýká. Že mé doma je všude tam, kde jsou mí lidé a jinak že si jej nosím s sebou, že jej mám sama v sobě. Ale není to tak. Domov je i tam, kde člověk je. Domov je sté a každé další opakování.

John Irving - Manželství do 158 liber

Další trochu šílená knížka od Irvinga, ve které se objevuje Vídeň. Tentokrát jsem ale byla zmatená. Jako by Irving něco nedoříkával... jako by si hlavní postava něco nalhávala nebo před něčím zavírala oči... a nevím, jestli to byl úmysl nebo té knížce něco chybí.

Každopádně před vstupem do manželství, resp. před započetím jakékoliv nevinné hrátky, která ho může potenciálně pěkně pošramotit, celkem užitečná povinná četba :-)

Eva Menasse - Vienna