Miroslav Holub
DVEŘE
Jdi a otevři dveře.
Třeba je tam venku
strom, nebo les,
nebo zahrada,
nebo magické město.
Jdi a otevři dveře.
Třeba tam pes škrábe.
Třeba je tam tvář,
nebo oko,
nebo obraz
obrazu.
Jdi a otevři dveře.
Když je tam mlha,
spadne.
Jdi a otevři dveře.
I kdyby tam byla jen
tikající tma,
i kdyby tam bylo jen
duté vanutí, i kdyby tam
nic
nebylo,
jdi a otevři dveře.
Aspoň
průvan
bude.
Pavel Šrut - Siesta
Včela bodla vosu
srp posekal kosu,
hřebík tloukl kladivo,
víno si šlo pro pivo,
vrána klovla havrana,
ovce trkla berana,
komára štíp mravenec,
milou zmydlil milenec,
pes pokousal blechu...
A já zatím spal a spal
jako hříbek v mechu.
Ze sbírky Nebe peklo ráj - Tyglík české poezie pro děti 20. století. Kouzelný! Víc takových vydavatelských počinů! Via Nakladatelství Albatros.
Lingvistika
Musíš mluvit s ovocným stromem
Vynalézt novou řeč,
řeč třešňových květů,
slova jabloňových květů,
růžová a bílá slova,
která vítr
bezhlesně
odnáší
Svěř se ovocnému stromu,
když ti se ti bude dít bezpráví.
Nauč se mlčet
v růžové
a bílé řeči
Inspirace od Šimona. Hilde Domin, německá básnířka.
Bejt pořád nemocná je pěkná otrava, ale měkoučké vězení uprostřed peřin umí i odměňovat. Vodí mě po krajinách snů a propojuje myšlenky a vzpomínky, které jinak zůstávají v prachu u cesty.
Vzpomněla jsem si na básničku, kterou před pár týdny vyčaroval z asociací a vzpomínek Richie.
Poslední
(Vladimír Holan)
Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
Třesu se, Bože můj, neboť tuším,
že brzy umřu a pevný měl bych být.
Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list,
neboť on není bez důvěry k zemi.
Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka,
neboť prkno v márnici je docela prosté.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale já...
A pak jsem si vzpomněla, že jsem její kousky našla na albu Hradišťanu Chvění (Suita Dialogů). A pak jsem to album objevila na Google Play. (Mimochodem Google Play - stále dokola nadšení, nadšení, nadšení - alba za necelou stovku, konečně legální možnost prozkoumávat novou hudbu!)
A od té chvíle se nemůžu nabažit.
Holanovy a Skácelovy verše. Tichoučké chvilky i burácení symfonického orchestru. Alikvotní zpěv z divokého Altaje.
K ochutnání na youtube třeba Altajské nebe. Zase jedno místo, které si mi dokola vrací. Mongolsko, Sibiř, Bajkal...?
Povídala rybě ryba,
že moc mluvit, to je chyba.
Ryba rybě řekla na to,
že být zticha, to je zlato.
A v tom byla chyba celá -
jedna druhou neslyšela.
(Kainar dětem, Říkadla)
Je tak přesný, že jej až stydno opsat volně do prostoru. Svlékla bych se jeho verši do naha. O vině a zapomnění. Pokoře a naději.
Ach, ten Skácel. Mám celou postel poházenou poezií, ale stále jen Skácel, Skácel, Skácel!
Nad stezkou v horách
zas vychází slunce
plné švestkové vůně.
(Masaoka Šiki)
Tichá noc -
nad mořem vyšel měsíc
a vklouzl mi do rukávu
(Miura Čora)