Tyhle Velikonoce jsme prožili v duchu "chvála jednoduchých věcí". A bylo to krásné.
Minimalizujeme přesuny, a tak konečně zas vymetám místa nejbližší. Kam nohy nedojdou, to oči nevidí. Jeden den po proudu potoka na zříceninu Falkenštejnu. Kalamita oholila skály a odkryla staré struktury. Hluboký příkop, ostré výběžky. Má to své kouzlo! Jen vodopád pod hradem vysychá... Druhý den proti proudu a nekonečné flow s házením žabek do tišiny v jednom z meandrů potoka. Tak čiré uvolnění jsem už roky nezažila. A třetí den jen malá toulka okolními lesy, protože slunečné počasí vystřídal vichr přicházející studené fronty.
A zase to jídlo :-) Když jsem v mobilu procházela svoje fotky z posledního měsíce, zjistila jsem, že tam skoro nic jiného není. Trochu přízemní obrázek, čím teďko žijem. Ale za tu možnost jsem vážně vděčná. Největší úspěch sklidila omáčka z barviva na vajíčka :-) To vezmete červenou řepu, postrouháte a 20 minut povaříte v půl litru vody a dvou lžících octa. Když vývar slijete, zkusíte ve vodě obarvit vejce (ty vám moc nechytnou) a z vyvařené řepy uděláte smetanovou omáčku (ta bude výborná!). Podáváte s těstovinou a parmazánem. Báječná byla taky Bärlauchsoße z medvědího česneku, co nám roste rovnou pod chatou.
A taky veselá bída aneb zapomněli jsme koupit chleba! A tak jsem při toulkách jedli, co dům dal. Tedy brambory, vajíčka a sýr. Zjistila jsem, že to nic originálního není. V Malém Tibetu prý takhle vypadaly všechny svačinky, které J. od tamních horských babiček dostal. Asi tohle menu zavedeme jako standardní výletovou variantu.
Chválím časy omezených možností. Chválím věci jednoduché. Z krizí je třeba čerpat to dobré!