Dokument, který má na www.ivio.tv titulku, jak kdyby se jednalo o sestřih nejděsnějších domácích videí s dětičkama v hlavní roli. Ale nakonec docela příjemné překvapení! Čtyři miminka, jedno z kmenové Afriky (konkrétně Namibie), druhé ze stepního Mongolska, třetí z vysoce rozvinutého Japonska a čtvrté z neméně rozvinuté Kalifornie. Od narození po první rok.
Mongolsko mě chytlo za srdce. Život v jurtě. Kombinace závanů civilizace a opuštěnosti uprostřed travnatých plání se stády dobytka všude kolem. Dítě volně lezoucí po okolí a zkoumající na vlastní pěst pravidla života. Tenhle život mi byl nejbližší.
Myslím, že kmenový život afrických dětí je nám příliš vzdálený, rodiny tam žijí pospolu, děti vyrůstají ve smečce podobně starých kamarádů, popelí se v hlíně, hygienické návyky jsou dočista jiné a na náš zvyk příliš uvolněné (i když přesto všichni vypadají zdravě a šťastně). Něco takového bychom už nedokázali. Nejen proto, že by se těžko hledala společnost, ve které by člověk takový život mohl realizovat (protože i to je důležité).
Ze života v Japonsku a v Kalifornii mi šel mráz po zádech. Dočista mi chyběla uvolněnost a příjemné plynutí. Zábava se odbývala v designových tělocvičnách na cvičeníčku pro maminky s dětmi pod vedením zkušené cvičitelky... Rodiče si hráli se svými dětmi a zároveň s kýmsi telefonovali s mobilem u ucha.
Nevím, jak dotvořit svůj svět, aby moje miminko vyrůstalo spíš někde v trávě kousek za jurtou, než ve vymydlené místnosti s výhledem na skyline vypjatého města, které dává prostor všemu jen ne ohmatávání základních principů života.