Tak jak to bývá, zase už pomalu sbírám střípky příběhů místa, v němž mám žít.
Dnes na Vltavě kratičký pořad o generálovi Rudolfovi Medkovi a s ním o památníku na Vítkově. Z krátkých útržků dobového rozhovoru s Medkem (toho času ředitelem památníku) z roku 1937 bylo zřejmé, že stejně jako se tomuto místu proměňoval účel a osud, měnil se i název.
Památníku, který je dnes nazýván Národním památníkem na Vítkově, se v době pořízení rozhovoru říkalo Památník národního osvobození. O něco dříve (do roku 1929) se nazýval Památníkem odboje. Zrcadlí to, jak se určení památníku proměňovalo od panteonu pro české legionáře k muzeu a archivu českého boje za svobodu. Zajímavé kromě toho je, že Medek vrchu, na kterém se památník nachází, neříkal Vítkov, ale Žižkov.
Další zvraty v osudu památníku byly o mnoho dramatičtější. Za druhé války byl využíván Němci jako skladiště (údajně zde snad byly skladovány židovské majetky). Po roce 1948 se stal kolumbáriem, do nějž byly pohřbívány významné osobnosti komunistického Československa (třeba S. K. Neumann, který mimochodem žil v domečku pod protilehlým vrchem svatého Kříže - Parukářkou), a po roce 1953 zde začalo vznikat mauzoleum Klementa Gottwalda (jehož balzamování se ale, jak známo, moc nepovedlo).
Nu, a po revoluci památník chvilku sloužil třeba jako bizarní diskotéka.
Existuje v Čechách stavba, která by lépe odrážela vývoj společnosti a jejích hodnot?
Dnes je v památníku stála expozice k vývoji české státnosti a taky skvělé Café Vítkov. Už jen pro ten nadhled nad mumraj běžících roků doporučuji k návštěvě!