Když se ohlédnu po uplývajících dnech, jsou to většinou momenty. Chvilinky, které svítí do zšeřelých podzimních dnů jako majáčky radosti. Žádné velkolepé vzpomínky na ploše dnů a týdnů. Často jsou to vzpomínky na společnou cestu autem, kdy krásná krajina ubíhá kolem a z autorádia hraje něco lahodného.
Červencové vlny zlatavých polí kdesi na jih od Moravských Budějovic, když jsme jeli pro 20 bochníků chleba do místní pekárny, abychom mohli nakrmit hladové krky na Koberově mlýně. A letní esence Brasilian Soul s křehounkým hlasem Sofi Hawley-Weld ze Sofi Tukker.
Dvacet minut cesty ze Žižkova na Rajskou zahradu v ostrém říjnovém sluníčku, které vykouklo po divoké podzimní přeháňce. Krátká chvilka spolubytí cestou pro kočárek s útulným japonským jazzem.
Chvilky, které sytí i mnoho dnů, týdnů a měsíců poté.