Hned z kraje karantény jsme si udělali filmový víkend – vytáhli jsme velkou obrazovku, nalili si dobré víno a zakutali se na velikánském gauči. Oba filmy si takovou přípravu zasloužily.
Portrét dívky v plamenech & Call Me by Your Name
Oba jsou o hledání cest do duše a srdce druhých. Oba výsostně čisté formou i poselstvím. Oba tepající něhou a uměním.
První o ženské blízkosti a intimitě přátelství mezi ženami. Příjezd mladé malířky na středomořský ostrov, kde má namalovat mladou ženu, jež se má vdát, je jen pomyslným plátnem, na kterém se vykresluje celý příběh. Filmové vyprávění je v souladu s hlavní linkou příběhu hluboce výtvarné. Co záběr, to nádherná kompozice, hra barev a textur. Příběh je čistý a jednoduchý, a tak má obrovskou sílu.
Druhý o dospívání, svobodě hledání a složité hře sbližování, v níž se rozehrávají všechny možné struny emocí. Tohle léto v kosmopolitní vile kdesi na italském venkově mi už asi napořád zůstane pod kůží. Kéž bychom jednou vytvořili stejně otevřený, kosmopolitní a v širokém smyslu kultivovaný domov svým dětem!
Jemné nálady prvního filmu si uschovávám v traileru, druhý ve skladbě Sufjana Stevense Mystery of Love.