A tak přecijen jedna dočtená kniha! Nad řekou, do které padá déšť. U japonského zeleného čaje kukicha. Po pár soustech skvělého tempehového sushi. Tak symbolické, když je protkaná japonskými reáliemi, japonskou zenovou tradicí, japonskými haiku.
Střádaná už od podzimu. Je to jedna z těch, které se upíjí po doušcích. V kterých si podtrhávám, které pomalinku vstřebávám. Které za to stojí.
Henri Brunel: Kojabaši, kočičí mistr zenu
Tenoučká knížečka a přeci tak obsáhlá. Plná kočičích příběhů. Humoru a lásky k životu. Nádherných kočičích ilustrací. A především plná zenových mouder vyložených tak lehkonoze, že je pochopí a vstřebá každý, kdo jen malinko chce. Putování a rozpravy kočičího mistra Kojabašiho a jeho žáčka, neposedného kocourka Tanedy.
"Jistě znáš tohle přísloví, Tanedo. 'Ať si zpíváš nebo naříkáš, cesta se ani o píď nezkrátí.'"
Tahle knížka patří k těm, které nejspíš dočtu ještě mnohokrát!