Tak tohle si skoro zdráhám poznamenat. Ale, že jsem si ta slova opsala do sešitu (díky čemuž teď putují sem), nebyla nijak hluboká filozofie. Je to další tribí uschovánka. Tentokrát od Jana Frolíka. Z cyklu básní zachycujících jeho vztah ke stárnoucí mamince. Stojí za to přečíst i ten zbytek básní v cyklu. Vlastně stojí za to celá sbírka, která má témat mnohem víc.
Matka v pětaosmdesáti
(4)
Vodklada horší než lenoch
vždycky tvrdívala
o tátovi a o mně,
a dodnes do všeho se pouští
hned, bez otálení,
zatímco já se stále pídím
po Věčnosti, která by schvalovala
mé kroky životem.
(Jan Frolík, sbírka Útěcha z ornitologie)