Ze zvyku vozit si s sebou na cesty nějakou knihu místního autora nebo knihu, jejíž děj je do místa zasazen, se mi odvinulo čtení na celé letošní předjaří. Ještě stále čtu trochu zdlouhavě a mám dny, kdy je mi lépe bez jakýchkoliv textů, ale obě marocké knížky jsem nakonec přelouskala s velkou chutí, ač z velké části až zpátky doma.
Jejich autorem je Paul Bowles, americký spisovatel, který strávil většinu svého života v marocké Tandže. V knihovně jsem objevila dvě jeho knížky. Pavoučí dům, který se zabývá především politikou, kolonialismem, náboženství a marockou kulturou, a slavný román Pod ochranou nebe, drásavý příběh manželské krize dvou Američanů v severoafrické poušti.
Do Maroka jsem si zabalila Pavoučí dům. Neodvážila jsem se vozit si s sebou cizí vztahové problémy a politické téma znělo zajímavě. Příběh se rozjíždí zvolna, ale rozhodně stojí za to vytrvat, i když na začátku má člověk chuť knížku nechat ležet a sáhnout po jiné. Odehrává se v bouřlivých 50. letech, kdy se Maroko vyvlékalo z francouzské koloniální nadvlády (v originále vydaná v roce 1955). V novelce je zachyceno jen pár bouřlivých dní kolem obléhání Fezu Francouzi a Berbery, ale přesto kreslí marocké reálie tak barvitě, že je dokonalým průvodcem k pochopení hlubších vrstev téhle země. Střet evropského a arabského. Evropská touha po pokroku a lineární odvíjení dějin versus islámská intuitivnost, cykličnost a smyslupné neracionálno. Velká úcta ke kořenům islámského pojetí světa reprezentovaným nevzdělaným chlapcem Amrem, jenž pochazí z šerífské rodiny, od potomků Proroka. Klíč k pochopení severoafrické národní emancipace, marocká národní strana nezávislosti Istiklál a propaganda marockých politiků i francouzských kolonialistů v kontrastu s hlubokou tradicí a moudrostí, již v rukou obrací mladičký Amr a která tak fascinuje Američana Stenhama. Maročtí Židé jako opakované oběti vylévané zlosti. Divocí Berbeři z hor jako nástroj v rukou Francouzů k zastrašení Arabů, jež žijí ve městech. Vykreslení venkovské náboženské slavnosti pod širým nebem. Spousta marockých pojmů a arabských slovíček. Ale také hodně mizerný překlad plný překlepů a nekonkzistentního užívání pojmů. Ta kniha ale přesto stojí za to. Nejen pro ty, kdo cestují po Maroku a chtějí se mu dostat víc pod kůži.
Pavoučí dům jsem nakonec dočetla téměř jedním dechem a silně jsem toužila pokračovat na stejné vlně. Proto jsem plynule navázala. Pod ochranou nebe, slavný Bowlesův román. Jeho první dílo vydané roku 1949, nejuznávanější, nejslavnější, zfilmované do poměrně známého filmu z roku 1990. Ten román je pro mě slovy neuchopitelný, hluboký a silný. Nechápu, jak Bowles dokázal hned v prvním díle tak přesně, křehce a lehkonoze vystihnout odstíny vztahových bolestí, pochyb a pozdních prozření. Ta knížka je silná, šílená a děsivá. Plná krásných obrazů. Plná přesných popisů. A ne náhodou je její třetí část nadepsána citátem z Kafky: "Od jistého bodu dál už není návratu. Takového bodu je nutno dosáhnout." Z toho příběhu mrazí.
Těším se, že mi Bowles ještě někdy zkříží cestu. Nejen proto, že poodkrývá svět, který je nám vzdálený a který skrze novinové zprávy nedokážeme zcela pochopit a v němž jen s obtížemi diferencujeme, ale i pro jeho schopnost nahlédnout do lidí a vydestilovat jejich esenci s dokonalou přesností. Skrytý poklad.