Co lidé vždy chápali pod pojmem "člověk", je pořád pomíjivá měšťácká konvence. Tato konvence odmítá a zakazuje určité nejsurovější pudy, vyžaduje trochu vědomí, trochu mravnosti a trochu odzvířečtění, trocha ducha je nejen dovolena, nýbrž se dokonce vyžaduje. "Člověk" této konvence je jako každý měšťácký ideál kompromisem, je to prostě nesmělý a naivně vychytralý pokus ošidit jak zlou pramáti přírodu, tak nepohodlného praotce ducha o jejich divé nároky a zabydlet se ve vlažném středu mezi nimi. Proto měšťák dovoluje a trpí to, co nazývá "osobností", současně však osobnost vydává napospas molochu "stát" a neustále oba proti sobě popichuje. Proto dnes měšťák upálí jako kacíře a pověsí jako zločince toho, komu pozítří postaví pomník.
Hermann Hesse: Stepní vlk, str. 71 - 72