Létem tohle nádvoří přímo dýchá. Když člověk nechce postávat v dlouhé řadě aut a tramvají mezi Jindřišskou a Václavským náměstím, tak vyskočí pod Jindřišskou věží narychlo z tramvaje a doběhne na Příkopy pěšky. A když dostane chuť změnit vychozenou trasu rozpálenými ulicemi, zahne na Senovážném náměstí do útrob Slovanského domu. A najednou je očarován! Pod ohromnými platany (někdo tvrdí, že to jsou sykamory, což prý může být totéž) doslova tepe klid. Chvěje se a přitom kolébá. V sladkém stínu obrovských stromů tu je vyskládaná letní zahrádka restaurace Kogo. Ta je toho příčinou! Vždycky, když probíhám kolem, musím chtě nechtě zpomalit a zasnít se, jaké by to bylo, kdyby si člověk mohl na chvilku sednout do křesílek a v líném odpoledni strávit pár hodin ve společnosti přátel. Představuju si, že italská kuchyně je v tomhle podniku stejně okouzlující jako místo, ve kterém ji podávají svým hostům. Tohle je můj aktuální daydream. Tak snad jednou!