Krásný týden plný inspirace, krásné přírody a krásných lidí.
Možná na můj vkus chvilkami trochu málo usebraný a soustředěný. Možná příliš krátký. Možná plný mé únavy a až příliš časté potřeby upadnout do hlubokého spánku uprostřed slova (které jsem se nezdráhala vyhovět). Ale přesto zasel semínka, která ještě nějaký čas budou klíčit, krásnět a rozrůstat se!
Poetika Priessnitz a Aloise Nebela. Opuštěná kaplička vysoko na louce na česko-polském pomezí proměněná na malou galerii. Šatičky a kloboučky. Putování krajinou. Stavba mongolské (postupně však nejspíš mnohem víc Rychlebské) jurty. Malování barvami. Malování tuší. Hovory nad básněmi. Záplava haiku, čtených i psaných. Živé obrazy. Člověk a krajina v konkrétním místě s konkrétním významem. Rozcvička s příchutí dynamické meditace v ranním sluníčku se zvlněným obzorem kolem dokola. Hledání tvořivosti v pohybu a další ochutnávka kontaktní improvizace. Síla sdílení slovy i beze slov. Neuvěřitelně krásné obrazy malované do mouky, promítané z meotaru na staré prostěradlo za doprovodu Skácelových básní. Oprava zchátralé kapličky a podstavce, ze kterého křížek zmizel nejspíš už před lety. Krajina Bohem zapomenutá i políbená. Experiment. Jak bude fungovat skupina, do níž lidé, kteří se dopředu v zásadě neznají, přivezou každý svůj vlastní program a vlastní představu o celém týdnu, vlastní přístup k tvořivosti a spolubytí a jež celý kurz společně vytváří až na místě.
A zjištění, že týden spánku pod širým nebem udělá divy.
Skromné haiku ze středy:
POD KLENBOU STROMŮ
V HLUBOKÉM SNU
POMALU SBÍRÁM SÍLU!
A skromné haiku z neděle:
Z BLÁZNIVÉHO HEMŽENÍ
ZVOLNA VZNIKÁ
HLUBOKÝ PODTÓN.
Jeho dozvuky budou znít a rezonovat zřejmě ještě dlouho.