Moře bylo krásný, čirý a teplý, památky dechberoucí, ale jestli mě něco opravdu chytilo za srdce, tak rhodoský vnitrozemí... klikatý silničky, poloopuštěný vesničky, polorozpadlý domy, které by se daly hodiny prolézat, výhledy a malé kostelíčky uprostřed ničeho, u kterých najednou dva pánové prodávají to nejlahodnější ovoce, jaké jsem kdy jedla, a nakonec neuvěřitelnej hotel v alspkém stylu, dočista Grand Hotel Budapešť, jenomže uprostřed subtropického ostrova. Jestli se na Rhodos někdy vrátím, prošmejdím ty hory křížem krážem a skrz na skrz!
