Stýská se mi po řece. Po procházkách po náplavce a přes železniční most. Po těch krásných cestách z práce. Po pohledu z Podolky, přes Veslařský ostrov a širou vodu na protější břeh a svahy nad Žvahovem. Po klidu, který z toho pohledu vzlíná. Po klidu, kterým dýchá Podolka sama, když je prohřátá večerním sluncem nebo roztopeným krbem.