Protože začátkem října půjde do kin nový film Paola Sorrentina Mládí, brouzdala jsem nedávno jeho staršími filmy a dívala se, na co dalšího od něj bych se zašla podívat, protože Velká nádhera byla prostě nádherná. A tak jsem si vzpomněla, že jsem vlastně před nějakou dobou viděla Následky lásky. Zvláštně nenápadný film. Vlastně mi vůbec nezarezonoval a kdybych si tím teď chvilku nelámala hlavu, vůbec si nevzpomenu, že jsem kdy vůbec věděla, že existuje. Rozpor mezi tím, jak nepozorovaně kolem mě prošel a jak silně na některé lidi zapůsobil (třeba mojí maminku a babičku, které se kvůli němu vypravily do malinkého klubového kina v Plzni), mě vede k této uschovánce. Třeba, až zestárnu, změním názor.