Nikdy dřív mi Krkonoše nijak nepřirostly k srdci, ale od té doby, co jsem objevila Luční, mám neustálé nutkání se vracet!
Běžky koncem prosince a sněžnice koncem ledna. Dvě krásný sněhový pohádky.
Když člověk rychle proběhne cirkusem Pece nebo Špindlu a dostane se nahoru do kopců, jsou to najednou úplně jiné hory. Teď v zimě navíc docela prázdné.
A Luční samotná je kouzelná. Dřevěný pelíšek uprostřed sněhové pouště, bouda velká, ale útulná. Vaří si vlastní pivo a pečou vlastní pečivo. S milou obsluhou, pěknými pokojíčky za dobrou cenu a příjemným osazenstvem (snad díky tomu, že se sem nedá dojet autem). Osm kilometrů z Pece, které se podle tyčí dají ujít i za tmy. Malý zázrak.