"Učit se vzájemnému vyslovování našich tich znamená patrně umět zaslechnout nějakou důležitou blízkost. Skutečnou blízkost někoho s někým, nikoli pouhou nahrnutou vzájemnost, která je tak vehementně sdílena v našich městech, sociálních sítích a společenských skrumážích všeho druhu. Blízkost je zvláštní kategorií, která znamená, že cosi podstatného se právě nachází mimo mne, nepatří mi to a přece pouze mojí přítomností nabývá část svého smyslu. Je přítomna někde v lásce a přátelství, v modlitbě, a myslím, že též v opravdové hudbě nebo poezii. Je někde tady."
Tak přesné...
"V akustickém hlomozu naší doby obecně platí: čím hlasitější, tím důležitější. Čím jednodušší, tím snadněji zapamatovatelnější, a tedy účinnější. Ve vizuálním světě tuto funkci plní laciná atraktivita obrazu slov. Měňavé, extravagantní, blikající nápisy, z nichž přechází zrak. Palcové titulky bulvárních novin a časopisů dávno přerostly velikost každého normálního palce. Slogany na billboardech jsou z dálky viditelné jako majáky pro zbloudilé, sebejisté sliby na předvolebních transparentech jsou sestaveny z písmen větších než jakýkoliv člověk. Vizuální kravál se spojuje s tím akustickým a nenechává nás na pochybách, že tahle vřava má být pravým dobrodružstvím našich dnů."