Zažila jsem po dlouhé době čirou radost ze zpívání. A čiré nadšení z nadání druhých. Janka a Manka, sestry narozené v letech, kdy jsem chodila na gymnázium (a tedy téměř o polovinu mladší než já), připravily na Tribalku krásný hudební program. Relaxace s četbou básně Karla Hlaváčka "Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji...", správné dýchání a hlavně zpívání od plic. Bylo krásné připomenout si jednoduché popěvky ze školky i houpavý anglický nápěv "Hey, ho, nobody home".
Uschovávám si slova, protože bych je nerada zapomněla a papírek, který jsem si ve čtvrtek přinesla, zajisté brzo ztratím.
Hey, ho, nobody home.
Meat nor milk nor money have I none.
Yet shall we be merry.
A přidávám odkaz na krásný zpěv tria Peter, Paul and Mary, které tuhle starou píseň zakomponovalo do své písně "A' Soalin", která pokračuje starou halloweenskou koledou, a na roztomilé instrumentální provedení téhož s ňuňu vintage obrázky ze staré Anglie :-)