Ten nadpisek zní trochu divně - asi se ještě budu muset zamyslet, jak vlastně rubrice tohoto typu říkat.
Nicméně, dnes dva jedinečné zážitky! Dva filmy Luise Buñuela najednou... nečekaná dávka nečekané podívané. Vím, že Buñuela má ráda moje maminka. Ale nevěděla jsem, co vlastně od něj čekat. Rozhodně jsem nečekala dokonalý surrealismus a dokonalou absurditku!
V Bio Oko dávali dvojkombinaci: Andaluský pes a Nenápadný půvab buržoazie. K tomu prvnímu patří zmínka o surrealismu a k tomu druhému zmínka o absurditce.
Ad surrealismus: Roky jsem si lámala hlavu, co je nejvlastnějším obsahem tohoto uměleckého směru. Je to Andaluský pes. V čisté podobě!
Ad absurditka: Více než postmoderní, více než absurdní, plné otázek - Le Charme discret de la bourgeoisie je mi ještě pořád trochu otázkou. Jednoznačně však zůstal určitý dojem "lehkoživota". A pak také první klíč k ději: zhmotněné myšlenkové proudy ve formě tlaků společnosti západní Evropy 60. let vyvíjených na lehkoživé z vyšších tříd. Ten dojem na mě doléhal jak během divokých snů hlavních postav, tak při prostřizích na neradostnou pěší chůzi cestou mezi poli. Proces a výsledek, oboje v nepříjemných představách těch, na které takové tlaky míří. Změna pořádků a co to udělá s těmi, kdo z nich nemohou vyjít jako vítězi.
A během minulého týdne ještě jedna téměř pětihvězdičková záležitost - Mar adentro / Hlas moře. Komorní drama o vůli žít a vůli nežít. Úžasné pohledy na moře a krásná hudba.