Viděla jsem toho v poslední době tolik, že jsem začala uvažovat, že si na chvilku naordinuju digitální půst :-)
Captain Fantastic. Lehce utopický příběh rodiny, která žije v kanadských horách v maringotce bez energií, provádí děti domácím vzděláváním a kašle na systém. Otec je možná ideově až moc extrémní (jak po filmu prohlásil Kuba, kdyby opravdu žili podle svého marxistického učení a povedlo se, že by tak žil i zbytek společnosti, ani náhodou by nemohli žít tak spokojeně uprostřed lesů, protože by se o ně zřejmě museli dělit s dalšími lidmi, kteří by bez vazby na globalizovanou ekonomiku potřebovali podobně rozsáhlý životní prostor... a těžko by se pak obešli bez bojů o lokální zdroje), ale idea dětí vychovávaných volným a respektujícím přístupem, trávících většinu času venku při vysoké fyzické aktivitě a v kontaktu s realitou, je moc lákavá! Díky za možnost nahlédnout do zhmotnění jednoho z mých snů :-)
Ma Ma. Film Julia Medema, který natočil slavný film Sex a Lucía. Příběh o síle mateřské lásky. Opět trochu pohádka, protože v realitě by to dost možná bylo celé jinak, ale jak už to u pohádek bývá, s pozitivním poselstvím a poučením o tom, že víra a láska hory přenášejí. Ideální pomůcka k dodání síly a odvahy v těžkých chvílích nemoci a setkání s konečností života. Penélope Cruz jako obvykle božská :-)
Mami! Film, který jsem si s předchozím spletla, a tak se na něj podívala vlastně jen tak mimochodně. Příběh ženy, která vychovává syna se silným ADHD. Příběh o tom, že i matka musí znát hranici mezi láskou k dítěti a zdravou sebeláskou a sebezáchovou. Shlédnutý s hlubokou myšlenkou na všechny mé blízké, kteří vychovávají podobně zatížené děti... ať už je ten stav vyvolán čímkoliv.
Chaotická Ana. Další film od Medema, na který jsem se podívala, protože mi pohádka Ma Ma docela dávala smysl. Nemůžu si pomoct, ale Chaotická Ana sice zčásti byla pohádkou, ale žádné konstruktivní poselství ani uvěřitelnou příběhovou linku s katarzí jsem v ní neobjevila. Nicméně krásná a nespoutaná Ana s nahým tělem a korálky kolem zápěstí žijící a tvořící v pobřežní jeskyni se svým otcem byla obrazem, který utkví a inspiruje :-)
Nymfomanka. Letos v létě jsem konečně sebrala odvahu podívat se na tenhle opus Larse von Triera. Po Antikristu se už každého jeho filmu trochu bojím, ale u Nymfomanky vlastně nebylo čeho (protože na rozdíl od násilí mě sex v téměř žádné podobě nijak nepobuřuje ani netrápí). Velmi zajímavá studie tlaku společnosti na jinakost a bezvýchodné osamělosti jinakých. A také studie intelektuálství, jeho rajských zahrad i jeho pastí. Alespoň tak jsem to vnímala já.
Threads. Katastrofický film na pomezí hraného dokumentu. Hypotetické znázornění důsledků jaderné války mezi USA a SSSR v 80. letech, které pokrývá období od několika týdnů před globálním jaderným střetem po zhruba 12 let po něm. Znázornění katastrofy a lidského utrpení je tak věrohodné, že jsem několik nocí nemohla spát. Výbuch několika jaderných bomb nad Británií mělo za následek miliony obětí, výbuch dalších mnoha bomb jinde ve světě vedlo ke globální jaderné zimě (zahalení atmosféry do kouře a prachu, skrze nějž cca rok neprocházel sluneční svit) a fatální poškození ozonosféry. Tip na film jsem vytáhla z diskuze o lidech, kteří se vědomě připravují na krizovou situaci v městském prostředí (jako byla například během války v Jugoslávii v Sarajevu nebo jiných městech, tzv. SHTF situace... neboli "When Shit Hits the Fan"). Od původních úvah, co všechno by si člověk pro případ totálního kolapsu měl připravit do sklepa, jsem došla k tomu, že v případě takové katastrofy by snad stačila jen kyanidová kapsle, protože přežít je ta nejhorší varianta. Přestože byl film připravovaný v produkci BBC a ve spolupráci s mnoha vědci, takže znázorněná fakta odpovídají reálným předpokladům, nepřestávám věřit, že tvůrci zapomněli konzultovat se sociology a antropology, protože následkem katastrofy došlo k úplnému rozpadu společnosti a oslabení mezilidských vztahů. Věřím, že by se velmi záhy začala tvořit různá silová uskupení a tlupy a také že by lidé prahli po nějakém duchovním ukotvení. Podobně jako to je znázorněné třeba ve Dni trifidů.