Během října se toho sešlo celkem hodně:
Věra Nosková - Bereme, co je
Věra Nosková - Obsazeno
Karel Schulz - Kámen a bolest
Všechny tři knihy mají společný krásně bohatý jazyk. Pokaždé jinak. Nosková je hovorově šťavnatá a strakonický dialekt mi je nečekaně blízký - objevuje se spousta zapomenutých slov z dětství a porůznu jsou rozeseté milé germanismy. A Schulz, to je koncert klasické vzdělanosti. Už dlouho jsem nečetla knihu, abych si musela semtam nějaké to slovo najít ve slovníku. Úžasné - a to včetně myšlenek a různých filosofických odboček, které mě házely zpět do hodin filosofie na gymnáziu.
A z Noskové jako článeček vedoucí k nějaké budoucí četbě následující úryvek z Fausta:
Ja, diesem Sinne bin ich ganz ergeben,
Das ist der Weisheit letzter Schluss:
Nur der verdient sich Freiheit wie das Leben,
Der täglich sie erobern muss.
Ba, tímto smyslem proniknut chci býti,
poslední závěr moudrosti je ten:
Jen pak jsi hoden svobody a žití,
když rveš se o ně den co den.
Od minulého týdne se peru s Citem slečny Smilly pro sníh Petera Høega. Po těch jazykově vydatných a hladivých českých knížkách je překladová literatura trochu náročnější. Nemůžu si zvyknout na nezvyklý slovosled a marně si lámu hlavu, zda za to může originál, překladatel, nebo já. Každopádně si mě Smilla pomalu začíná získávat svým tajuplným příběhem, takže to nakonec asi bude další milá položka ve čtenářských záznamech. Uvidíme!